PŘEDSUDKY A PŘÍTOMNOST

Drazí,

chci se s Vámi podělit o krátký vhled, který na sebe dnes znovu upozornil.

Všichni víme, že Probuzení úzce souvisí s Přítomností ? s žitím v přítomnosti, bytím v přítomnosti. Ti Probuzení jsou jednoduše Přítomní. Nezatíženi minulostí, ani budoucností. Jednoduše JSOU…. tady a teď….

Vím, jak je každý takový probuzený okamžik vzácný a zároveň vím, jak obtížné pro nás v mnohých chvílích bytí v přítomnosti je. Jak toto přítomné bytí zahaluje naše ego, naše strachy, naše programy, autopiloti a to, o čem chci dnes hovořit ? PŘEDSUDKY.

Pamatuji si, jak šla skrze mne tato slova při našem posledním setkání s lidmi a dnes se tolik hlásí… tolik je cítím…

Není třeba se trestat, ani být jakkoli smutní z toho, že na této krásné Zemi nedokážeme žít v Přítomnosti permanentně ? alespoň většina z nás. Buďme k sobě laskaví a trpěliví a buďme si vědomi těch okamžiků, kdy se Přítomností necháme zcela prostoupit… kdy procitáme.

Jsou to velmi důležité momenty, které nám na naší cestě zanechávají ohromné světlo, které se nám čím dál častěji připomíná. Těchto pochodní je na naší cestě stále víc a já věřím, že jednoho dne, každému v jeho čase, osvítí celou jeho cestu…. Náš Duch jednoho dne kompletně prozáří naše těla a už nebude třeba na čemkoli lpět a cokoli dosahovat. BLIK ? A JSME TU!

Uvědomuji si, jak nás třeba právě předsudky odvádí od žití v přítomnosti, od života, živoucího a stále se měnícího. Kolik našich setkání s lidmi a v kolika situacích jednáme na autopilota. Mysl nám předloží větu: ?Vždyť víš, máš s tím nebo s ním zkušenost. Víš, jak to bylo minule. Víš, jak to vždycky dopadlo.?

No právě… na základě toho, pak stavíme naše další prožitky. Prožitky, které jdou hluboko do minulosti, které nás odstřihnou od své duše, od svého těla, od přítomného okamžiku. Prožitky, které se pak stávají jen opakováním minulosti… zas a znova, zas a znova…

Co kdybychom ke každé jedné situaci, ke každému jednomu člověku, byť jsou naše ?zkušenosti? z minulosti jakékoli, přistupovali NOVĚ. Co kdybychom nechali situaci ŽÍT skutečně v ní BYLI. Všechny myšlenky, autopiloty, strachy a PŘEDSUDKY nechali stranou. Nemusíme se jich nutně zbavovat a být na ně zlí…

Pokud tu ještě jsou, tak jsou… tak to je… proč to jen nepřijmout… přijetím je uznáte. Nenalháváte si, že neexistují, nepotlačujete je. Když je však UVIDÍTE, už se jich nemusíte držet. Dokážete je oddělit od sebe sama.

Tím, že tohle vnímáte, jste pak hlouběji ve svém těle… jste v něm přítomni a v každou jednu nanosekundu skrze něj cítíte zprávy od své duše, svého Ducha, na základě kterých pak můžeme autenticky reagovat.

Uvědomuji si, jak moc ještě používám slova typu: VŽDYCKY, POKAŽDÉ, ZASE, KOLIKRÁT, POŘÁD, STEJNĚ…. Jak automaticky v dané chvíli naskočí dobře známé věty: ?Já to říkala. Tak je to vždycky. Je to pořád dokola.?

Zároveň vnímám velmi silně, jakou iluzí všechny tyto předsudky jsou. Často na základě zkušeností, kdy velelo ego, mysl, strach, autopilot a to označujeme za skutečnost… Tou skutečností však je, že jsme tam v dané chvíli vůbec nebyli. Předběhl nás PŘEDsudek… je před námi… má náskok… J Postaví bariéry a hradby kolem přítomného okamžiku a my do něj nemáme šanci ani nahlédnout.

Pamatuji si, jak jsem na onom setkání říkala: Buďte živoucí, přistupujte ke každé situaci nově bez jakýchkoli omezení z minulosti. Odložte stranou své příběhy. ?Já jsem ta a ta, měla jsem takové dětství, takový život, mám smůlu na muže, ten můj život byl tak těžký…..? K čemu nám to je? Chceme být přijati. Jenomže přijetí začíná u sebe. A tím přijetím se stalo pro mě to, že povolím a nechám vše odejít, nechám vše být a dít se tak, jak v danou chvíli JE.

?Ahoj, jsem Denisa. Píšu teď tento článek, cítím klid a teplo v duši. Jsem trošku unavená z nevyspání. Mé tělo však v tuto chvíli hřeje a proudí to v něm. Těším se s dalšího sdílení s vámi skrze tato slova.?

Uvědomuji si, jak urputně a přesvědčivě hrajeme ?své? příběhy. Čím dramatičtější a obtížnější průběh příběhu, tím líp. Tím víc si ceníme sebe sama.

Překročit předsudky neznamená být lhostejný, naopak. Právě uvnitř předsudků je lhostejnost velmi živá… nezajímá nás situace, člověk ve skutečnosti, v opravdovosti… jaký je, co mi nese? Nezajímáme SAMI SEBE… Jak se cítím? Jsme odpojení od svého těla, od své podstaty, která je v těle stále živá a přítomná.

Když vám mysl bude opět namlouvat, že se spálíte, že už máte tisíc a jednu zkušenost, že to dopadne takto…. zastavte se a věřte, že pokud umožníte, aby se to celé odehrávalo TADY A TEĎ… dostanete se do přítomného okamžiku. Máte neomylné spojení se svým vedením, se svou duší, Duchem, který vám skrze vaše tělo posílá autentické odpovědi formou pocitů a vnuknutí. Pak není třeba se spálit, protože jednoduše instinktivně odskočíte stranou. Stejně tak jako to děláte, když na vás při vaření vyprskne vřelý omastek (hlava se nestačí ani vzpamatovat a tělo zareaguje ve vteřině sekundy).

Pokud i tak ke spálení dojde… fajn, proč na tom stavět další iluzorní příběh o tom, jak věci jsou a vždycky budou… Je to zkušenost, prožitek… možná u něj byla v popředí vaše mysl nebo předsudek, ego, strach. No a? Příště už máte možnost vidět to jasněji.

Až příště nastoupí autopilot, zastavme se. Nádech, výdech, šup do těla…země pod nohama…cítím se zevnitř… BLIK… otevírám se PŘÍTOMNOSTI… otevírám tuto možnost… JE TU A  VŽDY TU BYLA… JE TU STÁLE…

BUĎME ŽIVOUCÍ… BUĎME ŽIVÍ… BUĎME V DANOU CHVÍLI TAK, JAK JSME. Není třeba nic víc. Vše se počítá.

Ahoj, milovaní, tady Denisa… JSEM TU!

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org, www.jeshua.cz