Dejte prostor vnitřnímu dítěti

Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí přátelé,

já jsem Jeshua. Jsem tu mezi vámi. Stojím vprostřed této místnosti a natahuji k vám ruku. Nejsem v tomto středu jen fyzicky, ale i symbolicky. Uvnitř vašeho jádra jste všichni Kristovským světlem. Nechejte ho ve svém vlastním středu zrodit, zapalte ho ve svém jádru. Rozpoznejte, že energie, kterou vnímáte, je mojí energií – jen pociťte, kdo jsem. V tom nejhlubším jádru jsme jedním. Existuje jedno srdce, kterým jsme propojeni – je to srdce lásky. Vnímejte objetí vřelosti, soucitu a lásky, která tu pro vás je.

Skláním se před vámi. Už mě nepotřebujete jako učitele, který stojí vedle vás. Jste těmi, kdo dovolili Kristovské energii, aby se probudila a vzkvétala uvnitř vás. Děláte to tím, že tu jste a sdílíte své příběhy s druhými: své naděje, touhy, bolesti či smutek. Sdílení s druhými vás léčí. Pustit masku, ukázat svoji lidskost a zranitelnost a nechat své emoce proudit mezi ostatními, je jediná skutečná síla, protože právě tehdy jste opravdu silní. Tak vytváříte prostor bezpečí a prostor pro nádherné světlo, které uvnitř vás žije, pro světlo, kterým jste a které vás spojuje s tlukoucím srdcem Kristovské energie.

Stáváte se největšími učiteli a příkladem pro druhé, když ukazujete svoji zranitelnost. Když sami sebe léčíte s otevřeností a odvážíte se ukázat svoji nejhlubší bolest, vytváříte kolem sebe prostor světla, které je nakažlivé a přitahuje druhé. Když se někdo hluboce skloní před svými vlastními vnitřními zraněními a projeví toto odevzdání před druhými – zvukem, hlasem, gestem – pak je to láska. Je to vrstva, na které mohou být stará traumata uzdravena: vrstva otevřenosti, zranitelnosti a umožnění, aby se odkryly ty nejhlubší bolesti. Když tak činíte, přesahujete je. Jste ruka, která drží své zraněné vnitřní dítě a touto rukou se stáváte, když se nad dítětem slitujete.

Chválím vás za vaši odvahu a vytrvalost. Pro vás, kteří jste toho tolik prožili, je velmi lákavé zavřít v určitém okamžiku dveře, nechtít to již víc cítit, znovu postavit mříže na oknech a stěnách kolem své zranitelnosti, bolesti, osamělosti a sebe-pochyb. Pak se však zavřete do kobky, kterou jste si sami vytvořili a to je ta nejbolestivější věc, kterou si můžete udělat. Je to velmi kontraproduktivní, vy jste však svou společností a vzděláním podporováni, abyste to udělali. Tyto násilné emoce hlubokého zoufalství, strachu a osamělosti často u jiných lidí vyvolávají strach – chtějí se před nimi schovat, skrýt je.

Děti často přichází do života rodičů, aby položili prst přesně na jejich bolavé místo. Dítě často probouzí ty emoce uvnitř vás, které se vám nejvíc oškliví nebo kterých se bojíte nejvíc. Dítě tak činí proto, neboť jeho duše má nezastavitelné nutkání stát se celistvou, žít ze světla a radosti. Dítě nechce rodičům ublížit či je zranit, tlačí však na zeď odporu rodiče, což může u rodiče vyvolat reakci. Pokud není rodič ochoten podívat se na svou osobní bolest a odstrkuje ji pryč, je vyzařována negativní energie, která se pak projektuje na dítě. Rodič pak vidí dítě jaksi ohrožující.

Na této nevědomé úrovni aktivity se rodiče mohou od dítěte uzavřít, zatímco na více vědomé úrovni, chtějí pro své dítěte udělat vše. Rodiče pak mohou cítit, že mají na srdci nejlepší zájem dítěte a dělají pro dítě vše, zatímco na méně vědomé úrovni ho rodiče ve skutečnosti blokují. Nenechají ho dělat ani být tím, kým ve skutečnosti je, ani mu skutečně nedovolí vyjádřit jeho dary.

Pokud je dítě vyjádřením vašich nejhlubších pocitů, pak tyto pocity nevyjadřujete přímo vy – jsou drženy na uzdě. Vaše pocity jsou pak stále na nevědomé úrovni a dítě se kvůli tomu může cítit zmatené a odmítnuté, i když na úrovni vědomí se toho zjevně děje velmi málo. Na této úrovni získáváte komplimenty a povzbuzení k věcem, které nejsou skutečně důležité, zatímco na podvědomé úrovni vnímá signály odmítnutí za to, co cítí.

Dítě má touhu proniknout do hlubší úrovně a často si to ani neuvědomuje, je to hlavní touha. Dítě v rodině hledá rovnováhu, což je impuls duše, který dítě dostalo. Pokud se rodiče proti tomuto impulzu postaví z místa nevědomí, vytvoří se u dítěte problémy. Všichni tyto problémy znáte ze svého nitra, protože všichni jste tímto dítětem byli a toto dítě k vám nyní promlouvá. Na tomto semináři zveme toto dítě, aby tu bylo plně. Tady konečně může.

Vyžaduje to velkou odvahu uznat toto dítě úplně, dát mu prostor, velebit se v jeho nádherných kvalitách. „Jak krásné, jak čisté jsi; jak moudré; jak dobře věci tušíš.“ Říci svému vnitřnímu dítěti tato slova opravdově, znamená jít proti rodičům a vaši rodiče jsou vašim měřítkem po velmi dlouhou dobu: zdroj přijetí, lásky, ochrany, bezpečí. Pokud vám toto uznání nedali kvůli své vlastní nevědomosti, něco se uvnitř vás přetrhlo, byla zraněna hluboká důvěra a začali jste se projevovat jinak, než kým skutečně jste. Pokusili jste se přizpůsobit a ukázat chování, které již nebylo v souladu s vašimi nejhlubšími, nejčistšími impulsy, a tak se život stal bojem.

Nemusím vám popisovat, co to udělalo s vašim životem: pocit ztracení, osamělosti a hlodavá pochybnost o sobě, ke které to vede. Všichni to znáte ze svého nitra. Co je třeba, aby se nyní stalo, je dát tomuto dítě uvnitř – které je tam stále ve své čistotě – prostor, který potřebuje. Důvod, proč to od vás vyžaduje velkou dávku odvahy, je ten, že vás žádá, abyste se vzdali „světa“. V nejranějším dětství byli vašim světem rodiče, na kterých jste byli závislí, ti, kteří se o vás starali a kteří byli nezbytní pro vaše přežití. Později to byli vaši přátelé, škola, učitelé, pak šéfové, vaši zaměstnavatelé – všechny vnější rámce a měřítka.

Abyste se skutečně postavili za svůj původní impuls duše – za vnitřní dítě uvnitř – znamená to obrátit se zády ke světu mimo sebe a tomuto dítěti říci: „Jsem tu pro tebe! Odolávám pro tebe síle světa. Vyjádřením své víry v tebe, nechávám svět stranou. Nezajímá mě, co si druzí myslí, propouštím úsudky svých rodičů, přátel, mého partnera, zaměstnavatele, protože vnímám tvoji krásu a vím, že si zasloužíš umožnit tvému světlu zářit.“

Vyzývá to k obratu uvnitř sebe, k hlubokému obrácení se do svého nitra a to vyžaduje mnoho síly a odvahy, protože nakonec přijdete do bodu, kdy jste opravdu sami. Nikdo nedokáže toto „obrácení se zády ke světu“ udělat za vás. Stojím vedle vás a povzbuzuji vás. Vždy chci upozornit na původní a znamenitou krásu dítěte uvnitř vás, vidím však ve vašich očích strach a pochyby, zda to dokážete. Vězte, že tu budu tak dlouhou, dokud nebudete mé povzbuzení potřebovat. Vy jste však těmi, kteří musí toto obrácení učinit a vy jste těmi, kdo tak činí. Jste na půli cesty tohoto obratu, někteří více na začátku, zatímco jiní trošku dál. Na tom však nezáleží, protože víte, že je to vaše cesta. Tohle je cesta pracovníků světla na Zemi.

Jakmile jste jednou vytvořili pro toto vnitřní dítě prostor, změní to váš život. Hluboké síly jsou probuzeny a vaše duše se bude na Zemi více nacházet. Budete vyzařovat světlo k druhým a tam, kde jste zprvu viděli lidi, kteří vás odsuzovali, nyní uvidíte malé děti, které jsou samy ztracené. Takto bude hodnocení druhých stále méně důležité, s menším dopadem na vás. Přicházíte do své stále větší vnitřní síly – stáváte se učitelem. To je to, co znamená být učitelem či pracovníkem světla – to, že se obrátíte ke svému vnitřnímu ohni, vášni duše, která vás pohání. Pak je vnitřní dítě zachováno a čistota uvnitř vás znovu objevena.

Všichni jste byli naučeni nedůvěřovat svým emocím, postavit kolem nich hradby, abyste je udrželi v dostatečné vzdálenosti. Vaše emoce jsou však v tomto procesu obrácení se velmi důležitými indikátory. Již jsem řekl, že vaše vnitřní dítě – dítě, kterým jste byli – bylo v jistém bodě rozpolceno mezi tím, co cítilo uvnitř, a tím, co od něj bylo očekáváno vnějším světem. Emocionální život tohoto dítěte, kterým jste byli, tak začal být ovlivňován očekáváními, bylo zmatené a nyní se zdá, jako byste nemohli svým emocím vždy důvěřovat. Předpokládejte však, že za každou hlubokou emocí je skryta pravda. Emoce sama o sobě může být nevyvážená a vyvést vás ze svého středu, nenechejte se však odradit, pokud k tomu dojde. Pokud má dětská část ve vás emoci, pak za ní vězí pravda. Když se v otevřenosti a laskavosti (pokoře) ukloníte vnitřnímu dítěti a dovolíte emoci, aby se skrz vaše tělo valila jako vlna, pak poselství nebude daleko. Toto poselství je určeno vám, vám jako nositeli svého vnitřního dítěte a vám jako duši, která žije na Zemi s dítětem a skrze něj.

Nyní se podívejte na chvíli na to, zda existuje něco, co by vaše vnitřní dítě chtělo, abyste věděli. Dovolte tomuto dítěti, ať se postaví před vás, pozorujte ho, vnímejte jeho sílu, krásu, originalitu a zároveň i jeho zranitelnost. Jistěže toto dítě potřebuje lásku a ochranu, je zranitelné a to je něco, co mu nyní můžete dát. Obklopte ho vřelostí a bezpečím. Nyní se dítěte zeptejte: „Co je v tobě, co se chce vyjádřit a zviditelnit? Předej mi své poselství, dovol mi znát toto poselství prostřednictvím emoce či pocitu v mém těle, prostřednictvím slova či symbolu. Mluv se mnou.“ Představte si, že když vaše dítě stojí před vámi, otočíte se k němu a nasloucháte. Je to právě tento přístup naslouchání, který je důležitý, neboť pak poselství přijde. A vaše ochota pokleknout před tímto vnitřním dítětem je základem pro to, aby se tak stalo.

Nepodceňujte důležitost toho, co činíte. Obnova spojení s nejčistší částí uvnitř vás je to, co změní tento svět a tuto Zemi. Ve světě, ve kterém žijete, existuje mnoho bolesti, utrpení a křivd. Změna přijde zevnitř, ze srdcí a duší lidí, ze způsobu, jakým prožívají a reagují na sebe. Zde přichází skutečná změna, inspirativní změna, nikoli z vnějšku, z přemýšlení či konání, avšak primárně zevnitř ven, z pocitu, ze srdce. Když se tedy ve zdánlivě soukromém gestu důvěrně ukloníte své vlastní bolesti, svým vlastním zraněním, děláte tak něco pro svět – činíte ho lehčím. Na povrchu se zdá, že se nic nezměnilo: znečištění životního prostředí se nezmenšilo, není tu méně válek či chudoby. Přesto se něco změnilo: je zaseto semínko pro skutečnou, hlubokou změnu.

Skutečnou změnou, na kterou tento svět čeká, je otevření lidského srdce. Nejprve pro sebe, pro zraněné dítě uvnitř sebe a odtud začít vyzařovat světlo do světa. Nejste pak vše-vědoucí učitel, který dokáže vše – ne, naopak jste velmi lidští a zůstáváte zranitelní, již se však neskrýváte. Plynete spolu s životem a se vším, co vám to přináší. V tomto proudícím, otevřeném a zranitelném pohybu jste tak nádherní a vaše skutečná síla je viditelná!

Jsem tu s vámi jako přítel, stejně-smýšlející – Miluji vás. I já mám vnitřní dítě, dítě, které je nadšené, že vás zase vidí – má rodino. Byl jsem člověkem a částečně si svou lidskost zachovávám i přesto, že nejsem v lidském těle, být člověkem je mi drahé. Samotné emoce, hloubka a intenzita toho všeho zůstaly v mém srdci. Nejsem tu jen proto, abych přenesl myšlenky či informace z mé mysli, jsem tu ze své podstaty, ze svého jádra, které zahrnuje vnitřní dítě. Jsem tu z lásky a přátelství, z bratrství a sesterství. Miluji vás a chci vám přinést pozdravy z mého srdce.

© Pamela Kribbe
Překlad: Denisa Vaňková, www.jeshua.cz