Důvod, proč být člověkem

Marie Magdaléna prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí muži a ženy,

vítejte v tomto kruhu. Jsem Marie Magdaléna. Kdysi jsem byla na Zemi jako žena, která žila a milovala a někdy byla také zoufalá a potýkala se s lidskými emocemi, které vy všichni tak dobře uvnitř sebe znáte.

Jsem tu dnes proto, abych obhájila to, co znamená být člověkem. Mnoho z vás je z lidského bytí unaveno. Uvnitř vašich srdcí je mnoho boje, bolesti a strachu z minulosti a někdy i únava a odvrácení se od skutečného otevření tomu, co by vám mohlo bytí na Zemi přinést. To vše je skutečně pochopitelné, protože s příchodem na Zemi narážíte na odpor uvnitř, který je určován vzpomínkami z minulých životů spolu se steskem po Domově, domově, který jste znali z říše harmonie a světla. Vy všichni nesete tyto vzpomínky uvnitř, a když přicházíte na Zemi jako sestupující duše vaše nálada může být někdy velmi depresivní.

Spojte se s tou částí sebe sama, která na Zemi bojuje, a přijměte, že tu prožívá strach z bytí. Vaše vědomí není ze Země – vaše vědomí je nekonečné, kosmické a cítí se v celém vesmíru doma. Je tu na návštěvě a v lidském těle žije jen dočasně. Seznamte se a přijměte tuto část, která se tu bojí být, která se bojí plně účastnit života a otevřít se všemu, co může zde na Zemi prožít. Dovolte této bolesti existovat: dovolte existovat pochybnostem, osamělosti, nudě, zoufalství. Žádám vás, abyste se tomuto zranění otevřeli, protože zranění může být uzdraveno jedině tehdy, když k němu proudí milující pozornost.

Mnoho z vás chce přijmout ozdoby spirituální cesty. Když se však natahujete vysoko pro světlo, aniž byste to předtím věděli, opouštíte to pozemské. To, k čemu jste tady a teď skutečně vyzýváni je, abyste pohlédli na temnotu uvnitř sebe a poslali jí světlo, což je něco, co ve vás může vyvolávat odpor. Nicméně sestoupení do vlastní temnoty, osamělosti, pocitu oddělenosti je něco, co vám může poskytnout to největší naplnění. Když tak činíte, objevujete, kým skutečně jste, nositelé světla, někdo, kdo dokáže prosvětlit temnotu.

Nyní si představte, že tato stará bolest, která žije ve vašich duších se shromažďuje ve středu tohoto kruhu lidí. Tato bolest je vyjadřována tolika způsoby – může se manifestovat jako neklid, úzkost, smutek, nejistota, pocit odpojení. Žádám vás, abyste si představili, jak všichni stojíte v kruhu kolem této staré bolesti a v ruce každého z vás je osvícená pochodeň, která se natahuje ke středu, aby mohla být tato bolest zcela osvětlena a spatřena a nemusela se již skrývat v temnotě.

Dovolte svému světlu zářit. Nejste touhle bolestí. Jste tím, kdo této bolesti může ulevit a transformovat ji – to je váš skutečný úkol a mise zde na Zemi. Když takto vrhnete své světlo na svou vlastní temnotu, toto světlo pak také září k druhým a povzbuzuje je, aby činili to samé. Jste pak pracovníkem světla – začíná to u vás. Nejhlubší pozvání je, abyste plně akceptovali a přijali své nejzranitelnější části a to je to, co jsme tento týden udělali. Když v člověku pohlédnete na ta nejhlubší zranění, uvidíte, že jsou prakticky v každém stejné, mužích i ženách, a přichází z potřeby být poznané a milované nebo z pocitu odepření lásky a pochopení.

Původním smyslem sexuality, intimity je radost. Toto setkání je velmi drahocenné a mohli byste ho nazvat dokonce posvátné. Když se muž a žena setkají v otevřenosti a respektu, dojde k jednotě energií, která je doslova tvořivá. Z této jednoty se může narodit dítě, překrásné, nádherné nové lidské dítě. Toto setkání je však tvořivé v hlubším smyslu. Na úrovni duše se můžete probudit k životu a dotknout se duše druhého způsobem, který je pro vás ohromně obohacující a skrze který se stáváte Jedním bez toho, aniž byste ztratili svou vlastní jedinečnost a individualitu. To je skutečný smysl setkání muže a ženy. Vnímejte krásu tohoto setkání a to, jak hluboce po něm toužíte, po posvátném smyslu sexuality. Jako duše stále hledáte Jednotu, abyste se vrátili k sobě domů, Domů k božskému. Máte pro to mnoho názvů, ale vždy jim chybí: Bůh, Jednota, Vše, co jest, Vesmír, Kosmos.

Jedná se o touhu, kterou cítíte hluboko uvnitř sebe, žít v bezpodmínečném bezpečí, být zcela přijímaní a mít možnost svobodně se vyjádřit. Tato hluboká touha žije v každém a důležitou věcí ohledně setkání muže a ženy – nebo mezi milujícími partnery, což může být také mezi dvěma muži či ženami – je, že můžete díky tomuto sexuálnímu setkání zažívat záblesk Jednoho – jednoty. V lidském bytí právě skrze takovou polaritu – dualitu muže a ženy – zažíváte záblesk Domova, ráj a díky tomu jste obohaceni. Sexualita by měla být zdrojem světla, delikátním tancem.

Zvláště na poli sexuality se lidské bytosti hluboce zranily. Mezi oběma pohlavími se vyvinul odstup a nepřátelství. Lidé se již necítí jako doma s energií opačného pohlaví a to i přesto, že mají tyto dvě energie rovněž uvnitř sebe. Ženy mají potíže s převzetím své mužské energie, své sebedůvěry, své síly. Muži zase bojují s odevzdáním se svým pocitům, emocím, radosti a splynutím s druhým. Jak se to stalo? Byl by velmi dlouhý příběh přinést na světlo všechny aspekty vývoje mužské a ženské energie. Základním faktem však je, že Bůh, zdroj všeho, co jest, vám daroval svobodu probádávat, experimentovat a také riskovat to, že výsledek bude ve formě energie, která je v nerovnováze. Přesto to bylo nezbytné, abyste pochopili, kdo skutečně jste a jaká svoboda vám byla dána. Nejste dětmi v rukou Boha, jste Bohem v procesu tvoření, který se musí naučit převzít zodpovědnost a být v harmonii se všemi elementy života.

Jste Bůh v zárodku. Vnímejte, jak jste mocní a samostatní. Jste jedním a nerozdělitelnými, a ačkoli jste zcela spojeni se Zdrojem všeho, jste taktéž sami sebou a zcela jedineční. Dovolte, aby se toto vědění vnořilo. Vy jste vy a nikdo jiný a to je samo o sobě zázrak a mystérium. To znamená být duší, nerozdělitelnou a jedinečnou – to je to, co znamená být Bohem, tvořitelem: svobodným, nezávislým, autonomním.

Dokážete plné nést zodpovědnost za tak velkou autonomii? To je skutečná otázka. Část z vás nechce tolik zodpovědnosti nést a tato část je vašim stínem. Cítí se bezmocná, úzkostlivá, oddělená od Zdroje. Chce se vrátit Domů jako dítě, které volá svou matku. Romantické sexuální vztahy jsou velmi často používány jako způsob, jak se vrátit Domů – to však nefunguje.

Domov je uvnitř vás – je vašim vlastním jedinečným já. Převzetí plné autonomie je prvním krokem ke zralému vztahu. Být v sobě doma a spočívat ve svém vlastním jádru je podmínkou pro hluboký a radostný vztah s druhým. Tato podmínka je však v rozporu k dětskou touhou, která se často hledá v romantickém vztahu, v touze žít v druhém, v naprostém spojení s druhým jako by ten druhý byl vševědoucím rodičem, o kterého se jako dítě můžete opřít. Právě v romantické lásce chce vnitřní dítě uvolnit svá vlastní břemena a předat je druhému. Pak nastává emocionální závislost a pak se oba partneři začnou brzy dusit.

Prvním krokem k posvátnému a uzdravujícímu vztahu je úplný návrat k sobě, objetí svého vnitřního dítěte, které sešlo z cesty a ztratilo se. Převezměte svou dospělou roli, někdo druhý nedokáže vaše zranění uzdravit. Vy sami jste svým léčitelem, svým vlastním světlem. Když tímto způsobem sestoupíte k sobě, hluboce a plně sami sebe přijmete, jste připraveni oslovit druhého a dotknout se ho v otevřenosti a údivu. To je druhý krok k vytvoření radostného a naplňujícího vztahu. Přistupujte k druhému jako k zázraku a zázrak znamená, že nemáte žádná očekávání, nic nechcete a nepotřebujete, jen na něj pohlížíte s údivem a se zájmem.

Nejkrásnější forma romantické lásky je žasnout, být k druhému přitahován, chtít se učit a prozkoumávat druhého těmi nejotevřenějšími a nejintimnějšími způsoby. Činit tak bez touhy přidat druhé osobě svůj pohled na svět, své ideály, bez potřeby přetvářet druhého podle svých očekávání a potřeb, jen si spolu opravdově hrát. Jen takto se může druhý odevzdat, neboť pak neexistuje žádný tlak či povinnost. Jste svobodní, druhý je také svobodný a přicházíte k sobě dobrovolně.

Existuje pak něco vyššího, co vás oba spojuje, něco, co spočívá v srdci. Nesnažíte se druhého změnit, uzdravit nebo ho učinit lepším. Nikoli, společně oslavujete život a tím, že tak činíte, jste uzdraveni. Ne prostřednictvím druhého, avšak prostřednictvím sebe a své schopnosti spočívat v sobě a odtud pak otevřeně přijímat z bohatosti a hojnosti druhé duše.

Žádám vás, abyste tak nyní učinili svými myšlenkami. Představte si, že jste zcela klidní. Udělejte to fyzicky tak, že jdete dolů podél své páteře, přes své srdce a břicho až do vaší pánve a vnímejte, že je ve vašem těle oblast, která je spojena se sexualitou. Vnímejte to v úžasu a otevřenosti bez předsudků, pocitů hanby či nečistoty, která k sexualitě přilnula ze společnosti v minulosti. Vnímejte tuto oblast tak přijatou a neutrální jako například palec na vašem chodidle. Zde je kotva pro vaše lidské bytí a zde v oblasti vašeho břicha a pánve jsou základní instinkty. Právě zde spočíváte na Zemi.

Sestupte svým vědomím, jen buďte přítomní. Ať už jste kdekoli, ciťte se uvnitř sebe doma se všemi lidskými emocemi, se kterými zápasíte. Důležité je, že tu jste pro sebe. Vaše světlo, vaše jádro dokáže čelit všemu, protože je nesmrtelným světlem, světlem, které zjemňuje a chápe. Naplňte tímto světlem celou svou auru. Vnímejte, jak jste skutečně drženi ve svém vlastním božském světle, a vnímejte, jak vesmír, Bůh, zdroj všeho, vás miluje. Proto vás stvořil, abyste byli tak jedineční, jak jste. Jste zcela přijímáni, jste obdivováni, jste milováni, neboť jste tím, kým jste, přesně takoví, jací nyní jste.

Podívejte se z toho stavu vědomí na někoho, koho milujete. Může to být váš životní partner, přítel, vaše dítě nebo váš otec či matka. Jen vyberte někoho, kdo vám nyní přijde na mysl, někdo, s kým se nyní chcete spojit. Zatímco se s osobou, kterou před sebou vidíte, spojujete, zůstaňte zcela se sebou, vaše hranice jsou uchované, a tak spočívejte sami v sobě. Ciťte se lehce a spokojeně, když tak činíte. Tiše dýchejte do svého břicha a nevnímejte, že byste měli jakkoli pomáhat druhému nebo ho měnit. Ve skutečnosti nemusíte dělat vůbec nic, jen zůstat v sobě. Pak se na tuto osobu podívejte s otevřeností a údivem. Pohlédněte na to, co vyzařuje tak, jak nyní před vámi stojí. Když tímto způsobem druhého pozorujete, přicházíte k němu s obdivem. Nemusíte dělat nic, ani ten druhý. Jen druhého jednoduše pozorujte, jak vypadá, jak se pohybuje a čeho si ohledně jeho energie všímáte.

Pak se k této osobě přibližte, zatímco vaše energetické pole zůstává kolem vás. Ze svého srdce cítíte hloubku k této osobě. Dovolte čemukoli, co vůči ní cítíte, ať se spontánně vyjeví a pozorujte to s údivem a bez posuzování. Pohleďte na to, co vás spojuje a co vám poskytuje nejživější a nejradostnější spojení. Nekoukejte na to, co tolik nefunguje nebo je v rozporu, co způsobuje střety, dívejte se však na to nejvyšší, nejsvětlejší a nejradostnější vlákno, které vás spojuje a kterým mezi vámi proudí energie bez námahy – užívejte si to. Nemusíte s tím dělat vůbec nic jen přijměte z tohoto spojení potěšení.

Přijměte na chvíli toto světlo. Vnímejte, jak světlo skrze toto vlákno proudí do vašeho srdce a vnímejte, co vám to dělá. Přináší do vašeho života něco nového a jiskřivého, něco s čím se můžete pohnout vpřed, něco, co vás ještě více obohacuje. Dostává se vám to tím, že spolu jste, zatímco zároveň dovolujete druhému, aby byl svobodný a mohli jste se tak setkat mnohem hlouběji. To je smyslem skutečné intimity.

Prvním krokem je být uvnitř sebe doma, spočívat v sobě a zůstat v tom, i když jste v kontaktu s druhými. Druhým krokem je přicházet k druhému s údivem, nechtít ho kontrolovat či měnit, ale zcela vnímat, cítit a objevovat. Třetím krokem je užívat si to, co mezi vámi proudí snadno, když jste spolu. Užívejte si tento proud a dovolte druhému, aby byl svobodný.

Vztahy na Zemi jsou velmi vzácné. V nich se energeticky setkáváte se svými nejintenzivnějšími lidskými emocemi. Jak jsem pravila na začátku: „Jsem tu dnes proto, abych byla obhájcem lidského bytí.“ Tím mám na mysli, že historicky se často zkoušelo manifestovat to božské v sobě překračováním své lidskosti, snahou dostat se nad ni a v podstatě od svých vlastních emocí utéct svým odloučením, abyste se vyhnuli autentickým, partnerským vztahům. Moje cesta k božskému je, že právě skrze vztahy jste člověkem, neboť i když je tato oblast tou, kde jste nejhlouběji konfrontováni s pocity osamělosti, stesku po domově a se zoufalstvím, je taktéž místem, kde prožíváte zázrak, hlubokou radost, spojení a intimitu, která je tak drahocenná.

Jakmile jste už jednou vstoupili do hlubokého intimního vztahu s druhou duší v lidské formě, zůstává to navždy v paměti vaší duše. Když se duše hluboce dotkne skrze lidského bytí, skrze bytí být mužem a ženou propojenými prostřednictvím sexuality, je to pak skutečná brána k božskému. Takto může spirituální, božské světlo skutečně začít v lidech a lidské společnosti žít. Spiritualita na Zemi nabývá živoucí, zlatou záři, nikoli prostřednictvím izolace v nějaké říši daleko nahoře, ale právě prostřednictvím vzájemného působení člověka na člověka.

Chci vám poděkovat za to, že tu dnes jste, za otevřenost, kterou jste ze svých srdcí spojeni. Na tom záleží! Skutečná spiritualita není o disciplíně nebo rozvíjení určitých dovedností či umění, které ovládáte. Přichází k jedné věci: k otevřenému srdci, lidskému srdci, které chce samo pokleknout před svou vlastní temnotou v obdivu a jemnosti a skrze to vnímat radost a lásku – vřelou lidskou lásku.

Velice vám děkuji.

© Pamela Kribbe, www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková, www.jeshua.cz