Samota – nezbytná část vaší cesty

Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí přátelé,

já jsem Jeshua, všechny vás ze srdce zdravím. Vnímejte světlo, které je tu přítomné, proudí z vašich srdcí. Přijímám dovnitř sebe vaše světlo a odrážím vám ho zpět, abyste věděli, cítili a vzpomněli si na to, kým jste: pracovníci světla, nositelé světla. Je vašim nejvyšším smyslem, vaší inspirací manifestovat zde na Zemi ze svého srdce a duše všechno své světlo. Jste tu, abyste nechali své světlo neomezeně zářit bez studu a viny. Učiňte tak nyní, otevřete všechny buňky svého těla a vnímejte uvnitř toto světlo – dovolte mu zářit! Nechejte ho sílit z hloubky svého břicha, skrze své srdce, krk, oči. Světlo téměř propuká ven, neboť chce tak činit, je jeho přirozeností zářit jako slunce.

Odepírali jste si toto světlo příliš dlouho a nyní je čas posunout se za tyto zábrany, zadržovaní a odpor. Jaká úleva, když si to dovolíte a můžete tak učinit, protože odpírání světla, které chce zevnitř vás přirozeně zářit, vyžaduje mnoho síly. Skrývání světla vyžaduje značné úsilí a vytváří mnoho stresu. Z toho pak můžete onemocnět, být deprimovaní, zahořklí a zklamaní. Jste tu na Zemi, abyste pečovali o volání své duše a když tak činíte, můžete být svobodní a šťastní. Proč se vám to tedy zdá tak těžké? To proto, že bojujete proti svému světlu, dokonce i teď, jak tu sedíte. Bojíte se ho a tento strach vytváří odpor, skrývání a přizpůsobování se tomu, co si myslíte, že je vyhovující a správné. Vytváří to obranné zdi, které uvnitř sebe stavíte.

Vnímejte nyní, že duše uvnitř vás je silnější než kdykoli dřív. Vaše duše se chce na Zemi zrodit – tady a teď. Vnímejte spalující touhu ve své duši, radost a potěšení, které s tím přichází. Oheň ve vás nezná žádné sebe-pochyby, je plný vášně. Žhne a inspiruje, a tak mu dovolte vstoupit. Dovolte tomuto ohni, světlu své duše, aby vámi proudil. Vnímejte světlo, které vás obklopuje, a přijměte svou duši do těla. Nadechujte to, kým jste. Nikomu nedlužíte žádné ospravedlnění či vysvětlení toho, kým jste: „Tohle je to, kým jsem, tohle je má esence, mé bytí.“

V průběhu života došlo u každého z vás k otřesení víry. Víra, že „jste Tím, čím jste“ – „Existencí, Jástvím“ bez jakýchkoli pochybností, byla ve vás všech poškozena. V některých případech se tak stalo ještě před počátkem tohoto života. Mohly existovat takové minulé životy, které způsobily jak duševní, tak fyzická zranění, která vás ovlivnila a zahalila vaši schopnost vidět to, kým jste, a vnímat své původní světlo. Na své vlastní světlo si také můžete pamatovat, když jste se narodili do tohoto současného života, tuto vzpomínku jste však nedokázali udržet. Byli jste ovlivněni svým prostředím, které bylo ovládáno strachem, hněvem, nejistotou a pochybnostmi. Vy všichni znáte pocit, kdy ztrácíte svou vnitřní cestu, a pak toto světlo hledáte mimo sebe.

To je osud prakticky každého dítěte, neboť na počátku života na Zemi jste zranitelní. Jako děťátko jste fyzicky i emocionálně zranitelní, a tak se instinktivně natahujete a spoléháte na vstupy ze svého prostředí a činíte tak víc než jedním způsobem. Část vás touží po vřelosti lásky jako teplé přikrývce: ujištění a jistotě, po které každé pozemské dítě touží. Uvnitř vás však může existovat také hluboký strach, který když se znovu inkarnujete na Zemi, zejména pokud jste zatíženi zraněními a jizvami minulých životů, způsobuje ve vašem raném dětství silnou potřebu péče a ujištění. Natahujete se k lidem kolem sebe s nadějí, že od nich obdržíte světlo a sílu.

Je tu i jiný způsob, jak se přibližujete k lidem kolem sebe, který není o potřebě přijímání, ale o chtění dávat. Vy všichni, co tu jste, jste citlivé duše. Ve vašem srdci a duchu je hloubka a už jako malé děti či miminka jste jemně vnímali svět a lidi kolem sebe. Zatímco váš fyzický mozek ještě nebyl plně vyvinutý, vaše smysly ano. Vaše srdce bylo otevřené a vy jste vnímali bolest ve své matce a otci a negativní energii ve svém prostředí. Někde z paměti své duše jste jim chtěli pomoci uzdravit a zlepšit věci, přinést do jejich životů harmonii. Chtěli jste svým rodičům pomoct tím, že jim přinesete světlo. Byli jste stále tak blízko jiné dimenzi, odkud vy a vaše duše přicházíte, že jste tento impuls vnímali velmi silně.

V touze po péči a potvrzení a i z hlubokého impulzu chtít uzdravit a přinést vědomí, chtít dávat se můžete připoutat ke světu kolem sebe způsobem, který se může stát a stal velmi bolestivým. Na této Zemi se můžete ztratit v dávání a chtění vyléčit svět kolem sebe, stejně jako se můžete ztratit v touze po péči a světle zvenčí. To, co se při této předčasné ztrátě sebe sama děje, je to, že si ještě plně neuvědomujete, kdo jste a jakým způsobem vystupujete ze světa kolem sebe. Je to v polovičatém vědomí, kdy chcete dávat a zároveň dostávat, a kvůli tomu nevíte, kdo jste, neboť se tak stáváte závislými na světě kolem sebe. Začínáte si spojovat dávání s přijímáním. Doufáte, že když nesobecky s druhými sdílíte, sympatizujete s nimi a vciťujete se do nich, konejšíte je a léčíte je, dostanete pak zpět ujištění a jistotu, po které tolik toužíte, dostanete uznání světla, kterým ve skutečnosti jste, ve světě, který je pro vás cizí.

Dříve či později prožíváte a zjišťujete, že tento přístup k životu vás vede na scestí. Toto zjištění je bolestivé, neboť částečně naplňujete poslání své duše tím, že své světlo sdílíte a chcete přeměňovat negativní energie do harmonie. Nicméně stání se skutečným vědomým pracovníkem světla si žádá, abyste učinili krok zpět od této výhradně či poloviční dynamiky dávání a přijímání, od této touhy po světle a síle zvnějšku. Je zapotřebí, abyste se osvobodili od této potřeby a mohli tak skutečně začít zářit ze své vlastní esence, ze své vlastní hloubky. Všechny druhy závislostí na vnějším světě vás nakonec vedou od své duše. Proto vaše cesta nejdříve vede k přijetí své samoty, k „Já“ předtím, než se můžete spojit se světem a lidmi kolem sebe z nezávislé síly a lásky. Když jako dospělí procházíte spirituální cestou, jste vyzýváni, abyste čelili prastarým strachům dítěte v sobě, které hledalo bezpečí mimo sebe, a abyste svému vnitřnímu dítěti dali to, co potřebuje. Tohle je velký krok, o který jste žádáni.

Mnoho z vás pracovníků světla přemýšlí nad tím, proč se tak často cítí osaměle a nepochopeně lidmi kolem, ať už je to vaše vlastní rodina nebo lidé ze školy či práce. „Proč se mi děje tento pocit odlišnosti a odcizení?“ Pravím vám, že součástí vaší cesty, cesty vaší duše, je projít hlubokým osaměním. Jedině prožitím této osamělosti můžete a budete objevovat, že vy sami v sobě máte tento plamen, toto světlo zapálit. Být sám je jako tunel, kterým procházíte – kterým musíte projít, abyste se stali skutečně nezávislými na světě. Výraz zní: být ve světě, ale nebýt jeho. „Být světa“ znamená, že jste ovlivňováni požadavky zvnějšku jako je být nebo nebýt přijímán, akceptován nebo být či nebýt úspěšný. Toto „být světa“ vás odvádí od své duše.

Proto vás nyní žádám, abyste si nyní dali čas a zcela se o sebe postarali. Představte si, že jste zářivé světlo, o kterém jsem předtím hovořil, světlo, které chce tolik svobodně a neomezeně zářit na váš nejhlubší strach a potřebu bezpečí a ujištění. Přijměte tuto potřebu zcela tím, že ji obalíte teplem své duše a srdce. Vezměte si dítě na svůj klín nebo do svého srdce. Vnímejte v tomto dítěti zranění a jizvy bolesti, ztráty, strachu, ale taktéž vnímejte své ohromné světlo a to, jak dokáže toto dítě zcela vyplnit – naplnit ho.

Toto dítě na vás čekalo tak dlouho. Když vyživíte toto dítě uvnitř vás zde na Zemi světlem, uzdravíte stará traumata z minulosti a vytvoříte nezávislost. Když tak činíte, vnímejte pod svými chodidly podporující, mocnou energii Matky Země. Chce vás přijmout, jste tu na Zemi vítaní. Dovolte světlu vámi proudit a spojit vás se Zemí, zatímco pečujete o vnitřní dítě hluboko uvnitř sebe sama tím, že mu dáváte, co potřebuje. Dovolte svému světlu proudit vašimi chodidly a vnímejte, jak vás Matka Země vítá, tady a teď.

Děkuji vám.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz