Síla duše

Marie prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí přátelé, zdravím vás. Hovoří k vám Marie.

Na naší straně jsme si plně vědomi, jak těžká a hutná se vám může někdy zdát realita na Zemi. Vězte však, že jsme s vámi a přicházíme k vám co nejblíž, abychom vás podpořili. Vnímejte v této místnosti naši energii. Vnímejte určitou lehkost, která k vám chce přijít, dovolte jí to. Přicházím spolu s tolika dětmi, kolik vás tu je. Jsou to děti, které představují vaši energii. V každém z vás žije dítě – je to vaše nejpůvodnější podstata, skrývá něco z vaší nejhlubší inspirace. Podívejte se, jak se kolem mě usmívají, tančí a jsou veselé. 

Děti Pamely a Gerrita jsou zde také a společně utváříme tento kruh. Všimněte si dítěte, které patří vám, a dovolte mu, aby se k vám přiblížilo a sedlo si vedle vás nebo na váš klín. Dovolte mu být s vámi a vnímejte, jak v něm žije něco, co je tíhou pozemské reality nedotčeno. Dítě má v sobě něco, co je originální, bezstarostné a neomezené. Vnímejte jeho bublající smích a přivítejte ho. Život by měl být oslavován a prožíván radostně. Můžete ve svém životě prožívat radost, a ta se často týká těch nejjednodušších věcí.

Řekněte sami sobě „ano“ takovým, jakými jste nyní, i s problémy, které prožíváte, s fyzickými symptomy, možná i stresem či starostmi. Jen řekněte „ano“ sami sobě. Jste naprosto v pořádku takoví, jací jste. Pohlédněte do očí tohoto dítěte uvnitř vás a vnímejte jeho krásu, nezkaženost, naději a živost. Dítě ve vás se nevzdává, chce žít. Často jsou to vaše vlastní myšlenky, které vás lapí a zastaví ve vás proud života. Kdykoli cítíte, že jste uvízli, nejedná se ve skutečnosti o uvízlé pocity, ale myšlenky, které dospěly k určitým závěrům a interpretacím, jež vás nutí rozhodnout se: „Uvízl/a jsem.“

Život je proud tekoucí energie, a i uvnitř vás je něco, co chce proudit. Neznamená to, že život je vždy příjemný a krásný, ale že je ve vaší duši vždy přítomen proud, který protéká vzestupy i pády, temnotou i světlem. Kdykoli pak tomuto proudu bráníte, uvíznete a vytváříte situaci, která se zdá být statická. Ale ani v tomto případě se život nikdy nezastaví.  

Co se děje, když vzdorujete, když si říkáte, že to nejde, když situaci příliš tvrdě odsuzujete? V nejhorším případě se stane, že se budete cítit hrozně a budete si namlouvat, že jste na dně. Ocitnete se pak v energetickém poli, které je počátkem deprese – cítíte se plošší a zachmuření, nejistí a zmatení. To se stane, když energii potlačíte a ona nemůže proudit – stane se mlhavou zónou soumraku.

Když se to stane, pozorujte se a vnímejte, zda se jedná o vzorec, který rozpoznáváte. S některými lidmi se vám to děje častěji než s jinými. Když jsou ve vašem životě chvíle, kdy se cítíte sklesle a myslíte si: „Je toho moc, už to nezvládám“, zpozorněte a zhluboka se nadechněte a vydechněte. Vnímejte, že je ve vás tolik věcí, které se chtějí hýbat, které chtějí žít a prožívat radost – důvěřujte tomuto proudu. Když činíte nějaké závěry, všimněte si, v jakém okamžiku uvíznete. Vnímejte rozdíl mezi tím, co chce být ve vás živé, a pocitem zahlcení.  

Za tímto hodnocením bývá bolest, a proto ji pociťte. Pociťte smutek či strach za touto bolestí. Dovolte, aby tento pocit vyšel na světlo: „Bojím se, cítím se tak sám/sama.“ Odvažte se čelit těmto pocitům, protože je to vaše spása. Jakmile dovolíte těmto pocitům, aby se odhalily, znovu se spojujete se životem, s tím, co by ve vás proudilo. Když prožíváte ve svém těle tyto emoce, můžete jim právě tehdy přinést útěchu svým vnitřním světlem – zkuste to tedy.

Představte si, že přinášíte světlo bolesti, kterou v životě zažíváte. Vytvořte světelný kruh kolem těchto domnělých nedostatků: pocitů nejistoty, osamělosti a strachu. Představte si, že na ně pohlížíte se soucitem a všem říkáte „ano“: „Tato bolest mi patří a přijímám ji jako svou součást“. Jaká úleva, když ji dovolíte existovat! Když tuto bolest, vzdor pozorujete bez hodnocení, věci mohou zase začít proudit. Problémy vznikají právě tehdy, když se stavíte vůči své negativitě do opozice a vy v ní zůstáváte zaseknutí déle, než je nutné. Pusťte tento vzdor.

Vše, co je, má důvod existovat, má svůj oprávněný původ. Přijměte ty části sebe sama, které vám připadají nejtěžší, které mají ty nejtěžší emoce. Představte si, že to provádíte s energií, která je živá, a dovolte jí, aby ve vás viděla dítě, které je stále radostné, živé a v hloubi svého bytí otevřené životu. Toto dítě ve vás je symbolem života: vaší síly, vitality a nedá se zlomit, je nezničitelné. Je to samotný Bůh, který vámi proudí.

Dovolte této energii, aby vás očistila od starostí a toho, co vás tlačí dolů. Vnímejte ji jako kaskádovitou fontánu kolem sebe. Můžete být tím, kým jste. Ohlédněte se za uplynulými měsíci. Pociťte, jak stateční jste byli, jak jste se na určité věci dívaly zpříma. Podívejte se na to, co jste dokázali. Vždy je něco, co jste se naučili nebo dokázali. Pokud to nevidíte, znamená to, že se nedíváte pravdivě. Podívejte se na jednu konkrétní věc, něco, co jste dobře zvládli, něco, z čeho máte radost, a dovolte, aby se zjevila. Najděte něco, na co jste hrdí. Najděte něco, z čeho máte dobrý pocit, a dopřejte si toto uznání. Pojmenujte kvality, které jste prokázali. Byla to odvaha, vytrvalost? Byla to poctivost, upřímnost, důvěra? Uznejte tuto kvalitu v sobě. Odvažte se a nechejte negativní proud, který je vás, aby se přeměnil na pozitivní.

Říkám, odvažte se, a to možná zní poněkud extrémně, protože na jisté úrovni nechcete nic raději, než myslet pozitivně. Je tu však i jiná úroveň, ve které ulpíváte na tom negativním, protože je to téměř druh závislosti. Negativita může být někdy jakýmsi úkrytem, protože vám umožňuje nedělat nic. Když si stále říkáte: „Nedokážu to“, to, co ve skutečnosti říkáte, je: „Už nemusím život žít, mohu se stáhnout do toho malého místa, které jsem si zabezpečil/a, a nemusím už ničím být ani nic dělat.“ Může se tedy jednat o určitý druh otroctví, o záminku k negativním úsudkům. 

Zamyslete se na chvíli nad tím, co se vám vyplácí, když na sebe pohlížíte kriticky. Proč to děláte? Je v tom něco, třebas i něco malého, co vám nějakým způsobem dává pocit jistoty, dává vám určitý druh bezpečí, i kdyby jen v lehce pokřiveném smyslu? Někdy vám může připadat bezpečné, když se umenšujete a zůstáváte ve vyjetých kolejích, jedná se však ve skutečnosti o váš strach z toho, co by se mohlo stát, kdybyste se plně zapojili do života.

Účastí na životě mám na mysli, že se skutečně otevíráte zážitkům, které vám přicházejí do cesty tím, že se odvažujete prozkoumávat nová území, vstupujete do neznáma a autenticky prožíváte – a to je velké! Nemá to nic společného s tím, jak dobře si ve světě vedete nebo čeho jste dosáhli, ale s tím, co si dovolíte plně cítit, a do tohoto pocitu se ponoříte. Velikost spočívá v tom, že vstupujete do hloubky všeho, co vám život nabízí v podobě pocitů a emocí.

Otevřeně vstoupit do této velikosti je to, o čem život skutečně je, i když se vám to někdy zdá příliš. Pohlédněte na to, co si způsobujete, když se uzavíráte a obklopujete ve své hlavě určitými hodnoceními o tom, co se pro vás může a nemůže uskutečnit a které cesty jsou pro vás uzavřené. Je to vlastně taková pseudosmrt, do které vstupujete, když se již nechcete zapojovat do života a nechcete tu už být. To však nejde, jde to proti samotnému životu. Smrt ve skutečnosti neexistuje, neexistuje nic takového jako absolutní zastavení, neexistence, nebytí. Vše, co je, je – existuje. Proto se život neustále pohybuje a vyvíjí, pokračuje ve své cestě a nabírá nové zkušenosti. Žádám vás, abyste se tomuto proudu otevřeli. Je to proud lásky, proud radosti, který chce být s vámi.

Vezměte dítě za ruku a důvěřujte mu. Právě ve své nevinnosti, otevřenosti a zranitelnosti je ve vás tou nejmoudřejší částí, protože se vždy a znovu rozhoduje pro život. Dítě se nikdy nenasytí života! Dovolte, aby vás toto vnitřní dítě znovu nadchlo. Otevřete se životu.

Pro dnešek to ponechám tak. Děkuji vám mnohokrát.

Marie

© Pamela Kribbe, www.jeshua.net

Překlad: Denisa, www.jeshua.cz