Smrt a Onen svět

Jeshua skrze Pamelu Kribbe
Jaro 2009
Původní překlad Joep Boink

Drazí přátelé, milovaní andělé světla, všechny vás zdravím.

Ze srdce Kristovské energie, já, Jeshua, natahuji své ruce a šířím k vám svůj pozdrav.

Milovaný anděli, věz, že jsi ochraňován. Věz, že jsi milovaný bezpodmínečně, i nyní, zatímco spočíváš v těle z masa a kostí, ve smrtelném těle. I když žiješ uvnitř hranic dočasného domova, stále jsi bezpodmínečnou částí Boha, Domova, po kterém tolik toužíš. Nikdy jsi Domov skutečně neopustil, přesto nerozeznáš věčný plamen, který zůstává hořet uvnitř tvé bytosti. Spoj se nyní s tímto světlem, pečuj o sebe, poznej, kým jsi. Uvnitř tebe hoří světlo – tak krásné a čisté. Jak jsi o tom mohl pochybovat?

Dnes budeme hovořit o umírání. Existuje mnoho strachu týkající se smrti. Strach ze zničení, strach ze zapomnění, strach z pohlcení velkou černou dírou, která je spojována se smrtí. Tak často je to případ v pozemské dimenzi, kdy máte tendenci věci obracet vzhůru nohama a prezentovat je zcela protikladným způsobem, než jaké ve skutečnosti jsou. Ve skutečnosti je smrt osvobozením, příchodem domů, vzpomínka na to, kým doopravdy jste.

Když přijde smrt, bez námahy se vrátíte do svého přirozeného stavu bytí. Vaše vědomí splyne s plamenem světla, jenž je vaší skutečnou identitou. Pozemská břemena jsou z vašich ramenou sňata. Pobývání uvnitř fyzického těla na vás vkládá omezení. Je pravdou, že jste si toto ponoření do stavu omezení vybrali, kvůli možnostem zkušeností, které nabízí. Nicméně je to pocit blaženosti, jenž má být obnoven do vašeho přirozeného andělského stavu. Anděl uvnitř vás miluje létání a svobodu, svobodné zkoumání nesčetných světů, které tvoří vesmír. Je zde toho na prozkoumání a prožití tolik. Jakmile se narodíte do pozemského těla, více či méně ztrácíte s touto andělskou svobodou a pocitem neomezenosti spojení.

Prosím, připojte se nyní ke mně a pojďme zpět do chvíle těsně před ponořením se do vaší přítomné inkarnace. Na vnitřní úrovni jste si dovolili započít tento pozemský život. Byla to vědomá volba. Možná jste na to zapomněli a občas cítíte pochyby, zda tu chcete skutečně být. Přesto existovaly momenty, ve kterých jste řekli ?ano?. Byla to odvážná volba. Dočasně vyměnit svoji andělskou svobodu a pocit neomezení za dobrodružství stát se člověkem, stát se smrtelným. Toto dobrodružství obsahuje příslib, díky kterému se to celé vyplatí. Pociťte toto ?ano?!, které kdysi vyvěralo z vaší duše. Připomeňte si taktéž přitahování k Zemi. Pociťte, jak jste se spojili s pozemskou realitou a pociťte tu chvíli, kdy jste sestoupili do embrya uvnitř matčina lůna. Možná si všimnete tíhy, která obklopuje planetu Zemi, jistou šedivost či hustotu.

Na Zemi existuje mnoho utrpení. Bolest, ztráta, strach, negativní myšlenky jsou součástí pozemské kolektivní atmosféry. A tím jste vy, jako čerstvě inkarnovaná duše, prošli. Vaše světlo se ocitlo na cestě skrze tuto temnotu a tím padl závoj neznalosti na vaše původní andělské vědomí. Pociťte smutek této události a za ním svoji odvahu a statečnost. Byli jste rozhodnuti: ?Jdu to udělat. Znovu se jdu zakořenit do pozemské reality, abych našel/a svoje vlastní světlo, abych ho poznal/a, objevil/a a předal do tohoto světa, který to tolik potřebuje.?

Ano, byl to skok do nevědomosti. Dočasné zapomnění toho, kdo jste, nepamatovat si svůj neomezený stav bytí je součástí bytí člověkem. Zapomněli jste, že jste v bezpečí a svobodní bez ohledu na to, kde jste. Jako člověk jste se vydali znovu získat tento přirozený pocit svobody a bezpečí. Ve svém pátrání se můžete nechat polapit silami, které vám zdánlivě nabízí to, po čem toužíte, ale ve skutečnosti vás činí závislými na něčem mimo vás. Možná spoléháte na hodnocení, které přichází mimo vás a říká vám, jak se chovat, abyste byli milováni. Tyto falešné obrazy Domova, tyto náhražky, mají sklon vás skličovat a deprimovat. Cesta dolů z nebe na Zemi byla vskutku tvrdým oříškem. Leč smrt vás přenáší zpět do roviny věčné lásky a bezpečí. Právě v umírání se vzdáváte tomu, kým jste vždy byli. Když umřete vědomě, když přijmete smrt a vzdáte se jí, umírání se stane radostnou událostí.

Co se děje, když umíráte? Předtím než umřete, projdete fází loučení a propouštění. Je to fáze, ve které se loučíte s pozemským životem, s vašimi milovanými. To může být těžké, a přesto vám to rovněž nabízí možnost přemýšlet hluboce o tom, kým jste a co jste se naučili a vykonali na Zemi během svého života. Ve smutku, který můžete cítit při propouštění vašich milovaných, se vyjasní to, co vás s nimi spojuje. Je to pouto lásky, které je nesmrtelné. Toto pouto je tak mocné, že bez námahy překračuje hranice smrti. Láska je nevyčerpatelný zdroj, věčně dává vznikat novému životu. Nemějte strach ze ztráty svých milovaných, neboť ve chvíli loučení jsou tato pouta bezpodmínečné lásky posílena a dostávají nový život. To je jisté: když jste v lásce, znovu se opět setkáte. Znovu se vzájemně najdete, bez námahy, neboť nejkratší cestou k druhému vždy zůstává cesta srdce.

Když máte milované, kteří odešli, můžete si být jisti, že na úrovni srdce jsou blízko vás. Pociťte jejich přítomnost, protože jsou zde mezi námi a šíří vám svůj pozdrav. Cítí se privilegovaní a svobodní. Jsou osvobozeni od pochybností, které trápí tolik lidí na Zemi a touží s vámi sdílet svoji lásku a laskavost, která je vám vždy dostupná.

Pozůstalí často spojují fázi, která předchází umírání jejich milovaných s pocity smutku a ztráty. Je přirozené truchlit za odchod milovaného člověka; je přirozené postrádat a toužit po fyzické přítomnosti milovaného. Přesto vás povzbuzujeme, abyste se pokusili pocítit, že s jejich odchodem se otevírá brána k nové dimenzi, dimenzi, kde je komunikace přirozená a čistá, jasná a přímá, neboť stoupá nad metody běžně používané komunikace na Zemi. Můžete s milovanými po jejich smrti přímo komunikovat z vašeho srdce k jejich srdci. Tento způsob snadno vyjasní mylné předsudky, které mezi vámi stály, jakmile upřímně a otevřeně komunikujete s druhým. Vaše zpráva bude doručena, vždy.

Jakmile vy sami umřete, uvidíte lidi, kteří žijí na Zemi z jiné perspektivy. Budete tolerantnější, mírnější a naleznete vyšší smysl pro moudrost. Nebudete v rovnováze zcela najednou, neboť existují emoce a pocity, které si sebou odnášíte a se kterými se musíte vypořádat. Nebudete dokonalí či vševědoucí, když opustíte fyzický život. A to není ve skutečnosti tak špatné, neboť je na této straně stále tolik, co můžete prozkoumat! Přesto je v mnohých z vás nová perspektiva. Dimenze věčnosti je hmatatelná a to uctivě zmírňuje váš pohled na to, co vás a lidi kolem vás zaměstnávalo, když jste obývali Zemi.

Nuže, co se VÁM stane, jakmile projdete hranicí smrti? Jakmile projdete stádiem smutku, stádiem loučení, začnete cítit blížící se smrt. Ohnisko vašeho vědomí se změní. Propouštění vnějšího světa, lidí, svého těla, se obrátí dovnitř a vejde hlouběji dovnitř vás. Vaše uvědomění vnějšího světa se zmenší a to vám umožní připravit se na vnitřní cestu, na kterou se chystáte vydat. Když vědomě přijmete smrt, prožijete ?připravenost?, připravenost skutečně opustit. Pro vaše milované je to chvíle, kdy vás propouští a vy potřebujete všechnu svoji sílu, abyste se obrátili dovnitř a připravili se.

Umírání nemusí být bolestivým procesem. To, co se skutečně odehrává, je ohromné a velkolepé povahy. Umírání je posvátná událost, ve které se spojuje duše sama se sebou tím nejdůvěrnějším způsobem. Během posledního stádia umírající osoba cítí pozemskou dimenzi izolovaným způsobem: tělo, smysly, barvy a další fyzická vnímání. Jiná dimenze vstupuje do jejich vědomí s tolik slibnou a přitažlivou září, že není příliš těžké vzdát se a zanechat všech pozemských věcí. Dokonce ani přítomnost vašich milovaných vás nezastaví. Energie Domova – Boha, nebe či jakkoli ji nazýváte – je tak nepřekonatelně laskavá, vřelá a uklidňující, že je snadné opustit a vrátit své unavené a opotřebované tělo zpět Zemi.

Jakmile odejdete v míru, vaše duše vystoupá z vašeho těla jemně a plynule. Budete se cítit podporováni univerzálními silami moudrosti a lásky. Když umřete bez vzdoru, vaše bezprostřední okolí bude naplněno vřelou a milující energií. Budete zažívat nevýslovný pocit úlevy. Jste svobodní a vše se vyjasňuje. Připomínáte si všudypřítomnost Lásky nikoli jako abstraktní myšlenky, ale jako hmatatelnou realitu. Naproti tomu jste na Zemi tento druh lásky nazývali ?Bohem? a byli jste předpojatí lidským obrazem toho, co ?po vás Bůh chtěl?. Byli jste přesvědčeni, že tímto Bohem byly stanoveny jisté požadavky, požadavky, které jste obvykle nedodržovaly. Ale tady v téhle dimenzi si vzpomínáte na to, jaká je vůle Boží ve skutečnosti: dát vám duši, inspirovat vás, prožívat skrze vás tvoření a nakonec si uvědomit Sebe Sama ve vašem vzezření. Bůh se chce stát skrze vás člověkem. Cílem vesmírné evoluce jsi TY: Bůh se stává člověkem!

Bůh je zdrojem tvoření a vy jste jeho naplněním. Vy, jež jste dali Božímu světlu lidskou podobu, nejste nikdy souzeni za to, že jste člověkem. Místo toho jste respektováni. Myšlenka pomstychtivého Boha je jen další zvrhlostí, převrácenou pravdou podnícenou strachem. Bůh ve vás poznává Sám Sebe bez ohledu na to, co děláte nebo neděláte. Když jste zpět na této straně, znovu si to uvědomíte a náklad sebe-hodnocení a pocitů podřazenosti sklouzne z vašich ramen. Pocítíte opět původní živoucí radost, bezpečí v rukou Božích.

Brzy po vašem příchodu sem budete kolem sebe vnímat světelné bytosti. Budou zde průvodci, aby pomohli vám a lidé, které jste znali, a kteří odešli před vámi. Někdy vás překvapí, na koho tam narazíte: na lidi, se kterými jste se setkali jen krátce, ale kteří se hluboce dotkli vašeho srdce, vedle nich budou možná celoživotní přátelé a příbuzní. Ještě jednou se vám vyjasní, že loučení je jen iluze, že spojení srdcí je věčné. Jakmile vstoupíte do této roviny bezpodmínečné lásky a moudrosti, zažijete pocit vděčnosti a úcty.

Po tom, co dorazíte na tuto stranu, nastává fáze přizpůsobování, ve které si zvykáte na své nové prostředí a pomalu opouštíte svoje spojení s pozemským životem. Budete se muset aklimatizovat. Budou zde průvodci, kteří jsou na to specializovaní a kteří vás podpoří. Budete mít stále ještě tělo, ale bude více tekuté než tělo fyzické, které jste užívali. S největší pravděpodobností vezme na sebe podobu vašeho nejposlednějšího fyzického těla. Ačkoli zde existuje svoboda vzít na sebe jakoukoli podobu, kterou si přejete, mnoho lidí na chvíli oceňuje jistou spojitost. Taktéž si můžete svobodně vytvořit vlastní podmínky k žití, například krásný dům s nádhernou zahradou v přirozeném prostředí, které jste si zamilovali, když jste žili na Zemi. Je skutečně v naprostém pořádku prožít své pozemské fantazie na této rovině, kterou nazývám jako astrální rovinu. Je to dimenze či říše bytí, která umožňuje hodně tvořivé svobody, ačkoli se stále podobá a je blízce spjata s dimenzí fyzické Země.

Někteří lidé, kteří měli potíže přijmout smrt na Zemi a svůj přechod na druhou stranu, mhou být méně pokojný. Většinou potřebují čas, aby se adaptovali na nové životní podmínky. Někdy chvíli trvá, než si skutečně uvědomí, že odešli. Někteří lidé trpěli dlouhodobým onemocněním a je pro ně velmi těžké setřást myšlenku, že jsou nemocní. Nemohou plně uvěřit, že jsou znovu zdraví a vyžaduje to trpělivost a jemnou podporu spirituálních průvodců, aby jim pomohli své staré tělo opustit. Staré tělo může uvíznout na duši pouze jako představa – myšlenková forma. To stejné platí pro emocionální zvyky a vzorce chování. Mohou se na astrální rovině opakovat, dokud duše neobjeví svobodu, svoji sílu propustit a otevřít se něčemu novému.

Další možností je, že duše zůstane spojená s pozemskou říší, zvláště s milovanými, protože člověk umře náhle či velmi mladý. To se může stát v případě nehod, pohrom, nebo když je osoba v rozkvětu života. Jsou to situace, ve kterých daná duše necítí připravenost k odchodu. Umírání je v takovém případě víceméně traumatické. Pro tyto traumatizované duše existuje na této straně milující podpora – vždy tu je. Dříve či později duše dosáhne stádia přijetí a pochopení této situace. Vždy existuje reálný důvod pro to, co se zdá ze zemské roviny jako předčasný odchod. Umírání není nikdy náhoda.

Čím déle zůstáváte na druhé straně, tím více váš duch expanduje do širších a hlubších úrovní uvědomění. Stále více budete propouštět způsoby myšlení a cítění, na které jste byli zvyklí na Zemi. V podstatě půjdete postupně zpět do jádra toho, kým jste, do jádra vaší duše, božské jiskry uvnitř. Čím více vstupujete – či se vracíte – do tohoto stavu vědomí, tím více se oddělujete od pozemské osobnosti a dimenze Země. Pocítíte proud bytí, který vás přesahuje. Spojíte se s jinými životy, které jste strávili na Zemi, s inkarnacemi, ve kterých jste ztělesňovali jiné stránky své duše. Uvědomíte si bezmezný prostor, jimž je vaše duše a mnoho zkušeností, které jste nasbírali na své cestě vesmírem.

Když se lidé na Zemi s vámi nyní spojí, ucítí osobu, která získala moudrost a spirituální lásku. Ve skutečnosti, jak se přibližujete jádru své duše, opouštíte astrální rovinu a vstupujete do místa, které nazývám éterickou rovinou, říší Podstaty. Mnoho lidí po tom, co umřou, zůstává na nějakou dobu v astrální říši. Ohlíží se zpět za svým životem a přemýšlí nad všemi zkušenosti, kterými prošli. V astrální říši můžete zažít obojí – radost i depresi, jak pozitivní tak negativní emoce. Vaše okolí odráží vaši vnitřní duševní realitu. Emoce, se kterými se musíte smířit, nabírají formu barev, krajin a setkání. Často navštěvujete astrální říši ve svých snech, a tak je vám toto pole uvědomění známo. Když ve vaší esoterické literatuře mluví o mnoha vrstvách či sférách posmrtného života, dosahující od temné ke světlé, jedná se o astrální rovinu.

Na astrální rovině máte možnost oddělit emocionální zátěž, kterou si nesete z předešlého života na Zemi. V tom vám pomáhá několik milujících průvodců. V určitém okamžiku propustíte všechny své vazby a emocionální bolest a jste připraveni dostat se zcela za astrální rovinu. To je když postoupíte do roviny podstaty. Když se tak stane, je to jako druhá smrt. Zanecháváte za sebou vše, co vám skutečně nepatří a umožníte splynutí s vyšším Já, se svým božským jádrem. Ve chvíli, kdy postoupíte do éterické roviny, uvědomíte si ohromnou sílu, která vámi hýbe. Zažijete svou jednotu s Bohem.

Základní rovina, rovina věčného Já je sídlem božského vědomí, ze kterého pramení veškerá tvořivost. Žádám vás, abyste se na chvíli spojili s touto rovinou – tady a teď. Není to daleko. Proniká vším, astrální i pozemskou říší; proniká celým vesmírem. Přítomnost, kterou zde cítíte, je přítomností Boha – čistá a nepotřísněná. Můžete ji vnímat jako hluboké ticho, naprostý pokoj, který přesto přetéká životem a tvořivostí. Z tohoto zdroje pramení veškerá tvořivost a k tomuto zdroji se navrací.

Když dosáhnete základní roviny v posmrtném životě, budete schopni činit vědomé volby, které se týkají vaší budoucí cesty. Na této rovině můžete zařídit, s pomocí učitelů a průvodců, další inkarnaci na Zemi nebo naplánovat jinou cestu – záleží na vašich cílech. Na této základní rovině můžete jasně slyšet hlas své duše. Právě v této rovině jste kdysi řekli ?ano? životu, ve kterém se nyní nacházíte.

Dopřejte si chvíli a vzpomeňte si, jaké to je být v této rovině. Čím více si uvědomíte tuto dimenzi během svého pozemského života, tím snadněji bude poklidně umírat a po vaší smrti se posunete přes astrální rovinu do roviny základní (éterické).

Smrt není nic víc než přeměna, jedna z mnoha přeměn, kterou v životě procházíte. Zrození je přeměna. Život na Zemi pozná tolik momentů přeměny, přechodů a propouštění. Jen o tom přemýšlejte. Tělo, v kterém nyní přebýváte, bylo kdysi velmi malé, zranitelné malé dítě. A přesto vaše duše, božská podstata uvnitř vás, prostřednictvím vás pracovala, už když jste byli malé dítě. Když jste dosáhli dospělosti, mnoho z vás pohltily požadavky, které byly uloženy životem na Zemi a vy jste byli konfrontováni se strachy a pochybami. Uvědomění vašeho božského jádra, vaší duše bylo odsunuto do pozadí. Přesto nastaly ve vašem životě momenty, kdy se dimenze božského uvědomění znovu otevřela. To se často dělo ve chvílích, během kterých jste museli odejít, kdy jste museli říct sbohem.

Možná to bylo sbohem milovanému, možná opuštění práce; jakýkoli představitelný scénář. Takové události jsou přeměny, které se podobají umírání, ne doslova, ale na duševní úrovni. Jste žádáni něco na hluboké úrovni propustit a přesně během těchto momentů propouštění, můžete začít cítit realitu vašeho věčného Já, božského světla, které hoří uvnitř vás. Tato realita zůstává s vámi bezpodmínečně, dokonce, i když vše kolem váš mizí. A tak to je i při fyzickém umírání. Když jste v této chvíli dostatečně odvážní odejít, rovina věčnosti vás uvítá a vy zažijete velmi silné uvědomění toho, kým skutečně jste.

Umírání je vědomé odevzdání se svaté události naplněné životem a krásou. Velkolepost toho, co obklopuje, bude pro přítomné hmatatelná. Čím více mají ti, co jsou přítomni zkušenosti s ?umíráním, zatímco jsou naživu?, tím více budou naplněni úctou a respektem k přeměně, které jsou svědkem.

S ohledem na všechny přeměny dostupné při tvoření, počínající fyzickým zrozením a smrtí až k momentům intenzivního emocionálního odloučení během vašeho života stěžejní otázkou vždy zůstává, ne zda přežijete, ale to, zda jste si schopni ponechat spojení se svým vlastním božským jádrem. Dokážete zůstat ve spojení s rovinou Podstaty, se svým původem, s tepem srdce Stvořitele? Spojení se základní rovinou je často během vašeho života nejlepší způsob přípravy na smrt a na to, co ji přesahuje. Tím, že si nyní – před fyzickou smrtí – uvědomíte, že samotné jádro toho, kým jste, není závislé na současném fyzickém těle, ve kterém přebýváte, ani na identitě, kterou přijímáte ve světě, se osvobodíte tak, že když nadejde čas, budete moci projít touto přeměnou hladce.

Spojení se základní (éterickou) rovinou je volba, jenž činíte. Samotné umírání vás k ní nepřivede blíž. Po umírání budete stále tou jistou osobou, kterou jste nyní, ačkoli obdařenou jinými možnostmi a širší perspektivou. Přesto rozhodující otázkou vždy zůstává: vzpomínáte si na sebe? Jste schopni spojit se vědomě s touto dimenzí věčnosti, která vámi protéká a která vás skutečně inspiruje?

Vy jste nesmrtelní, drazí milovaní andělé Světla. Přijměte tuto víru. Nechte se tím utěšit a podporujte tuto znalost, když nastane hodina vaší smrti; a i nyní, když bojujete s problémy ve svém životě.

Abyste klidně umírali, jste žádáni, abyste se oddělili na vnitřní úrovni od všeho, co vás svazuje s pozemskou existencí. Nepřetržitě procvičujte toto odloučení, zatímco žijete a budete připraveni zemřít.

Můžete se ptát: ?Není tragické odpojit se od života, zatímco stojím uprostřed něj?? Odpověď zní: ?Ne. Spíše je to svědectví skutečně silného ducha.?

Co odloučení znamená? Znamená to, že věnujete pozornost podstatě, že se nenecháte lapit v ne-podstatných záležitostech. Znamená to, že nevytváříte zbytečné emocionální drama; znamená to, že prožíváte radost z jednoduchých věcí v životě. Procvičování odchodu a udržování naladění na rovinu podstaty znamená být si vědom skryté dimenze, která leží přímo pod a za pozorovatelným. Znamená to, zříci se rychlých soudů ve smyslu dobrého a zlého a věřit vesmírné inteligenci, která zdaleka překračuje lidskou mysl.

Mnoho z vás je lapeno v pasti myšlenkové horečky. Život posuzujete horečně; jak vyřešit problémy, jak uskutečnit všechny ty věci, které myslíte, že musíte udělat. Jste velmi strnulí v organizování života prostřednictvím své vůle a mysli. Odloučení znamená, že berete tuto svoji myslící stránku sebe sama méně vážně. Je to tak tragické učinit? Ne. Místo toho tím přinášíte světlo a vzdušnost do svého života.

Nadměrné nutkání kontrolovat život vede k boji, únavě a těžkosti. Odloučení přináší mír mysli, humor a ohleduplnost. Uvědomění omezenosti života vzbuzuje přirozenou touhu chovat život v lásce. A to je tehdy, když vaše božské jádro může skrze vás proudit bez námahy, ze základní (éterické) roviny do pozemské reality. Když se tak stane, překonáte smrt předtím, než umřete.

? 2009 Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz