Vnitřní květina

Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí přátelé,

já jsem Jeshua. Všechny vás dnes zdravím a zvu vás, abyste se dostali do světla sebepoznání, i když máte pocit, že je pro Vás nyní náročné být v tomto období člověkem na Zemi. Nikdy nezapomínejte na to, kým skutečně jste. Jste jiskrou světla, jež je součástí Boha, existovat je vaše právo. Nemusíte být nikdo jiný, než kým jste, neboť to, kým jste, je čisté, přirozené a správné.

Když se postavíte proti tomu, co se uvnitř vás děje, vzdorujete svému vlastnímu lidství a činíte tak kvůli vnějšímu úsudku, který na sebe vztahujete. Vnímejte energii tohoto úsudku, energii sebekritiky. Vnímejte chlad a drsnost tohoto úsudku, je to nedostatek soucitu: „Udělal/a jsem to špatně. Nejsem v tom dobrý/á. Selhávám a zklamávám.“ Vnímejte na chvíli, jak vás tvrdý úsudek odděluje od lásky a hojnosti, která ve vesmíru je. Tato láska a hojnost je vám dostupná vždy, a tak se s ní spojte.

Opravdu si myslíte, že se Bůh stará, zda jste ve světě úspěšní nebo zda jsou ve vašem životě věci perfektní, zda je děláte „správně“ podle jistých sociálních pravidel a standardů? Bůh se dívá jen dovnitř vás a vidí tam květinu v rozpuku. V některých z vás je toto poupě ještě těsně uzavřené – ve svém počátečním stádiu a v jiných je tato květina již v procesu otevírání nebo dokonce zářivě kvete.

Občas jste nevěděli, že v sobě nesete tyto „kvetoucí“ schopnosti, zatímco v jiných dobách jste se zaměřili pouze na květiny, které jsou stále zavřené nebo se těžko otevírají. Bůh však shledává všechny květiny krásné, ať už jsou v pupenu, raší nebo plně kvetou, a také umírající květiny, které shazují své okvětní lístky, aby vytvořily prostor pro pupeny nové. Bůh nemá žádný úsudek o tom, jaká uvnitř vás květina je.

A tak na sebe nyní pohlédněte stejným mírumilovným a akceptujícím způsobem. Podívejte se do svého srdce, neboť i tam je květina. Je to vaše nejkrásnější ozdoba. Je tím, kým nyní jste, a tím, co máte dát světu – je to vaše esence. Dovolte této květině, aby se objevila ve vaší představivosti a pohlédněte na její tvar, její barvu. Nezáleží na tom, v jakém stádiu tato květina je, jen pozorujte to, co se přirozeně objevuje. Sledujte to s pozorností a otevřeností a pokuste se určit, co tato květina potřebuje, aby se víc rozvinula do dalšího stádia. Možná potřebuje výživu nebo vodu, aby rostla. Možná dosáhla konce svého kvetení a chce, abyste ji pustili a uvolnili místo pro něco nového.

Vnímejte stádium vývoje této květiny své duše. Vnímejte uvnitř i to, co je víc než tato květina, protože něco uvnitř vás je pozorovatelem této květiny: uvědomujete si to. Potřebujete se zeptat: kdo je tento pozorovatel? Kdo je ten klidný, tichý proud otevřeného vědomí a přijetí? V tomto proudu je život a láska, naprostá otevřenost bez hodnocení.

Tento proud zajistí, aby tato květina dostala, co potřebuje, aby prožívala sílu a vitalitu, a přesto je tento proud ve vás pozorovatelem, nikoli ten, který tlačí, naléhá nebo chce věci nutit. Tento proud ve své otevřenosti a přijímání umožňuje, aby vše bylo takové, jaké přirozeně je, a tak mu umožněte, aby se pohyboval na okamžik celým vaším tělem. Je to váš původ: je to samotný Bůh, který tančí radostný tanec s hmotou a vytváří na své cestě květiny, neboť jsou krásné a zářivé a rozradostňují ty, kteří je pozorují.

Dovolte, ať k vám vše, co potřebujete vědět, přijde a vaše květina se tak může začít na Zemi zakořeňovat. Nechejte svou květinu vstoupit do své představivosti ve svobodě a hravosti, aby mohla v této pozemské říši zářit. Vy všichni jste Bohem, který se inkarnoval. Tím, kdo přijal lidskou podobu. Uvnitř jste dobří a celiství. Tím, že se však spojujete s pozemskou dimenzí, kde panuje strach a hodnocení, je někdy toto vědění zastíněno. Přesto vám toto poznání může pomoci znovu se spojit s květinou ve vašem srdci a taktéž s jemným proudem vědomí, které vnímá.

V tomto světě je pro vás aktuálně výzvou vzpomenout si na to. Skrze hodnocení, strach a negativní emoce, které tu často panují, můžete ztratit ze zřetele vědění, kým jste. Můžete mít pocit, že tato květina ve vašem srdci byla pošlapána a že už nevíte, kdo vlastně jste.

Když s touto esencí uvnitř sebe sama ztratíte spojení, život se stává břemenem. Cítíte se nerozhodně a váháte, protože se snažíte žít podle pravidel, představ a očekávání druhých. Činit tak je však předurčeno k nezdaru, neboť v tom nenajdete žádnou inspiraci, žádnou radost, žádnou pevnou půdu pod nohama.

Síla, kterou najdete v žití ze srdce tkví v tom, že se s touto květinou uvnitř sebe spojíte: spojíte se s energií své duše, která je jedinečná a má sem přinést něco osobitého. Vždy ji ctěte. Když cítíte, že je síla, vitalita, této květiny pod tlakem negativních energií kolem vás nebo uvnitř vás, obraťte se k tomuto jemnému, pozorujícímu vědomí a z této perspektivy se jednoduše podívejte na to, jak na tyto negativní energie reagujete. Vnímejte, co se uvnitř vás děje během časů, kdy udeří úzkost, když jste k sobě kritičtí, když se hodnotíte podle vnějších měřítek. Dívejte se, co se odehrává, jen to pozorujte a zůstaňte vědomí.

Někteří z vás se bojí stát hlasem svého srdce, bojíte se být odmítnutí. Bojíte se, že vaše nejcennější květina bude udupána a zničena – to je však chyba. Můžete zažívat, že k negativitě dochází, když se cítíte odmítnutí nebo napadeni reakcemi druhých, ale nakonec je to vždy jen váš vlastní úsudek, který vás ovlivňuje.

Souhlasíte s názory druhých nebo dokážete setrvat ve vnímání krásy, vzácnosti a nevinnosti své vlastní květiny? Skutečnou vnitřní silou je zůstat vůči sobě pravdiví, setrvat v důvěře ve svou vlastní nevinnost, čistotu a krásu a zůstat stát ve světě jako ten, kterým jste. To je to, co svět potřebuje: odvážit se přinést něco nového a neschvalovat existující měřítka a soudy založené na strachu.

Nikdo ve skutečnosti nemůže vaší květině ublížit, neboť je vaše a jen vaše. Jen skrze svou víru v soudy druhých, strachy, o kterých jste se přesvědčili, mohou tuto květinu ovlivnit – pouze však její vzhled.

Učiňte spojení se svědkem, který je přítomný stále a pohlédněte na tuto květinu uvnitř sebe. Může se stát, že jsou časy, kdy se květina oslabí nebo nepřijímá dostatečnou výživu z vašeho vědomí – z vaší vlastní víry v sebe sama. Tato květina je však v zásadě sama zakořeněna v proudu božského, jenž je věčný a neúplatný a stále rodí nové květiny.

Někdy může být, že ve vašem srdci kvete nová květina, květina, která nabrala jiný tvar a barvu a která je silnější. Ještě jednou se podívejte srdcem a představte si, že vidíte květinu, kterou jste, když stojíte ve světě otevřeně a dynamicky. Vnímejte tuto květinu, když jste naplněni důvěrou a odevzdáním svému skutečnému bytí, svému vlastnímu smyslu duše beze strachu z vnějšího světa – plně důvěřující a ve spojení se svou vlastní božskostí. Jak tato květina vypadá teď? A jak svobodně se pak cítíte vy? Počátek nové éry na Zemi je tehdy, když se lidé jako vy odváží tak činit.

Počátečním krokem je jít dovnitř a vnímat svou vlastní energii srdce a své touhy, které vám činí radost a inspiraci. To vás přivádí blíž ke svému srdci, k tomu, kým jste, a k tomu, co jste sem přišli dělat. Činit toto spojení, zatímco jdete proti běžnému, je někdy prvním krokem k znovuobjevení sebe sama, je to příchod Domů, k tomu, kdo jste.

Dalším krokem je, že vezmete tuto energii lehkosti a radosti, touhy, inspirace a vášně a odvážíte si ji vzít do světa. Nejen, že ji prožíváte v sobě, ale že se odvážíte ji vyzařovat navenek tím, co říkáte a děláte, v jednání s druhými a v práci, kterou ve společnosti děláte. Ve všech možných ohledech ji už nezadržujete: odvažujete se vyzařovat to, kým jste – opravdu se odvažujete ztělesňovat své božství.

Když tak činíte, můžete prožívat ostrou konfrontaci se strachy druhých a taktéž se strachy uvnitř sebe, neboť ve chvíli, kdy vystoupíte a dovolíte energii své duše volně plynout, riskujete – přinejmenším taková byla vše zkušenost. Nakonec je však mnohem riskantnější držet ji zpátky, neboť vás izoluje od reality a činí vás nešťastnými.

Vykročení ven však vyvolává mnoho strachu: být jiní, nejít se současným stavem, strach z toho, že budete úžasní, když budete následovat své vnitřní vědění. Všechny tyto strachy mohou mít na vás jako na lidskou bytost téměř ohromující sevření, já vám však pravím: vykročit směrem ven je směr, kterým se vydat.

Cesta ven vás přivádí hlouběji dovnitř. Když vidíte uvnitř, kde reagujete na úzkost vyvolanou zvnějšku, spojujete se s tím, co je uvnitř vás temné: se stíny, které ještě nestojí ve světle a přispívají k rozkvětu vaší vnitřní květiny. Přesně tím, že skočíte po hlavě, následujete své srdce a vyjádříte se ve vnějším světě, se stáváte hluboce spojeni se sebou sama a s tím, co se doposud neodvážilo ze strachu odhalit.

Záměrem této vnitřní cesty je, že se podíváte na všechny části sebe sama, pochopíte je a zasvítíte na všechny své světlo, abyste se stali celistvými a tak se vaše strachy začnou pomalu rozplývat. Ve skutečnosti je to opravdu jednoduché. Když začínáte vstupovat do světa se svou inspirací, můžete obdržet „ano“ nebo „ne“, můžete nalézt vítající přijetí nebo silný odpor.

Pakliže obdržíte „ano“, cítíte, jak vaše energie proudí a více se zakořeňuje. Vnímáte, jak skutečně ztělesňujete svou inspiraci, svoji energii duše. A to vám často přináší hojnost v širším slova smyslu: radost, kreativitu a taktéž materiální hojnost, když ji potřebujete. Je to proud „ano“, který se taktéž dotýká druhých a inspiruje je.

Je však možné, že se v některých situacích setkáte od jiných lidských bytostí s „ne“ a toto „ne“ může být naplněno úzkostí, předsudky nebo odporem, ale na tom nezáleží. To, na čem záleží je pro vás to, co tato reakce dělá s vámi. Ztrácíte odvahu? Hluboce vás ovlivňuje? Je pro vás těžké zůstat pravdiví vůči sobě sama, svému srdci, když se setkáte s odporem?

Tohle jsou nejhlubší výzvy, kterým jako lidská bytost čelíte. Je skutečným uměním být schopen přijímat „ne“, odmítnutí a pak tomu říci „ano“. Přijmout sebe se svou nejistotou, pocity méněcennosti a říci: „Vidím, kde se zpochybňuji a dovoluji si to“. Výzvou je přehrát toto „ne“ na „ano“.

Je potřebné pomoci si říkat „ano“ tím, že obklopíte tyto pocity nejistoty a sebepochybností přijetím a pochopením. Nemusíte tyto pocity rozluštit, jen je vnímat a pozorovat. To, že jste si jich vědomí, je vaše uzdravení, neboť vaše vědomí je Božské. Nemusíte zasahovat, stačí jen říct „ano“. Jakmile jednou řeknete „ano“ svým vlastním strachům a temným pocitům, vše se ve vás i kolem vás zlehčí a vy budete silnější.

Postupně uvidíte, jak soudy, s kterými se setkáváte od druhých, jsou nejčastěji zakořeněny v jejich straších a nejistotách, a že jejich soudy s vámi ve skutečnosti nemají tolik co do činění. Můžete tyto soudy nechat tam, kde vznikají: s druhou osobou. Tento proces vás přenese hlouběji dovnitř sebe sama. Cesta ven, vyzařování svého světla do světa vás okamžitě přinese hlouběji do sebe sama.

Ve skutečnosti v tomto smyslu neexistuje taková věc jako vnější a vnitřní. Vše je cesta dovnitř. Čím více se odvážíte své světlo vyzařovat do toho, čemu říkáte „vnější“, tím více se budete setkávat se svými strachy, konfrontovat se se sebepochybnostmi a to vám dá sílu sestoupit ještě hlouběji do sebe, aby zde vaše světlo mohlo plně zářit.

Tyto dva proudy, ten, který jde dovnitř, a ten, který jde ven, jsou ve skutečnosti spolu spojené. Mým poselstvím dnes je: odvažte se být tím, kým jste, a nebojte se žádného „ne“, odporu, se kterým se setkáte. „Ne“ je jen jedním krokem na vnitřní cestě a může vám pomoci stát se ještě silnější.

Nakonec budete prožívat „ano“, přijetí zevnitř, neboť vaše energie je na Zemi více než vítaná. Je potřeba lidí, kteří žijí ze svého srdce upřímným, spontánním a autentickým způsobem. Vaše energie je tu vítaná, a tak vás povzbuzuji, abyste tomu důvěřovali – ať se děje cokoli. Děkuji vám mnohokrát.

Jeshua

©Pamela Kribbe, www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková, www.jeshua.cz