VYSTOUPIT Z KOLA VEN

Milovaní přátelé,

cítím, že čím dál víc nás Život ponouká a popostrkuje k tomu, abychom vnímali především sami sebe, abychom byli vůči sobě pravdiví, abychom upřímně a autenticky vyjadřovali to, co cítíme a abychom jasně viděli, to co se děje kolem nás a dokázali rozlišovat.

Píšu opět z vlastní zkušenosti. Za těch pár let, co píši, jsem napsala několik textů. Cítím, jak i v nich se něco mění. Jak je v nich větší síla a jasnost, co se týká pojmenování toho, co prožívám a co se mi děje. S tím přichází i vaše reakce. Vnímám, jak často, když se věci nazvou a popíšou jasně bez jakýchkoli emocí, vyvolává to v nás především to, co jsme si ještě nedovolili vynést do světla vědomí, co jsme si nedovolili prožít.

Čím konkrétnější texty, tím také silnější reakce. Nevím, jestli je taková doba a čas ? ano, píše se to ? cítím však na sobě, jak se mi otevírají místa, která chtějí zacelit. Jak se vidím a vnímám díry, kudy mi unikala energie ? často spoustu, spoustu let. Skvělé na tom je, že je dokážu vidět a vnímat a tím, že je vidím, tím, že je cítím, začnou se zacelovat, a s tím přichází větší plnost sebe sama. Větší síla a vnitřní stabilita ? chcete-li vpuštění světla, kterým jsem ? kterým všichni jsme ? a z tohoto stavu najednou fungujete, žijete jinak.

Víte, velkou část svého života jsem žila v jakési ?podřadnosti?, ?malosti?, a do jisté míry ve mně ještě něco z toho stále žije. Psala jsem ?opatrně?, dělala jsem věci tak, aby ?nikomu neublížily?, aby se nedotkly. Sama sebe jsem měla spíše na těch posledních příčkách než na prvním místě. Své pocity a své vjemy, které tu byly vždy, jsem nechala přehlušit svou myslí, která dala za pravdu těm, které jsem milovala, těm, kterým jsem důvěřovala, těm, které jsem měla za něco víc. Stále tedy hry ega, ať už v jeho malosti nebo povýšenosti.

Od jisté doby jsem začala dávat víc a víc na sebe ? přece jen existovali v mém životě ještě lidé, kteří pro mě byli víc, než já sama. Pak se ale dělo, že jsem viděla, jak tito lidé ve skutečnosti žijí, jak to vlastně mají. Znovu a znovu jsem měla zkušenost, že to, co jsem cítila na začátku velmi jasně, bylo pravdivé a že jsem to nechala přehlušit okolím.

Další a další podobné zkušenosti mě jen posilovaly v tom, abych se začala opravdově a s největším respektem vnímat. S tím přicházela stále větší vnitřní síla, která je hluboká a zakořeněná hluboko v mém bytí, zároveň je velmi pružná a lehká jako pírko. Velmi těžko je takové stavy popisovat slovy.

Přišlo však další období, a to do jisté míry ještě stále trvá. Jako bych stála opravdu sama za sebe a to doslova. Nikde nikdo. Přestala jsem se totiž víc a víc účastnit ?her?. Čím jste jasnější a opravdovější, tím také může přijít období, kdy se cítíte sami. Nedokážete se už zapojovat do těch starých vzorců, ať už z generací a rodin nasbíraných a převzatých programů a chování, tak i z těch za svůj život nasbíraných vědomostí na poli spirituálním. Cítíte v tom prázdnotu a občas je vám z toho všeho úzko. Být součástí této jedné velké HRY, kterou hrají naše bolavá a zraněná ega, je stále více vyčerpávající. Je to takový velký kolos, který vy sami nezastavíte. To jediné a skutečné, co však můžete udělat, je z něj vystoupit.

Ano, můžete se pak nějakou dobu cítit osaměle, může být také mnoho lidí, kteří jeli ve vlaku s vámi, a kteří vás teď mohou označit za divnou, za tu, co sešla z cesty, i to se stává. J Ano, sešla jsem z cesty toho ohromného stále se točícího kola ? vystoupila jsem konečně na cestu SVOJI.

Z počátku můžete cítit osamělost, zároveň s tím však přichází větší a větší svoboda a síla ? tak jak si sami dovolíte a umožníte. Najednou stojíte sami za sebe ? nezávisle na tom, co se děje všude kolem ? stojíte za sebe, v sobě a přitom však cítíte to ohromné spojení se vším.

Všechny ty programy kolem jsou tak silné a tak se v nich navzájem podporujeme, že je bezpečnější označovat ty, kteří z něj vystoupí, za ty ?divné?, za ty ?egoisty a sobce?. J Prosím, je to vaše svobodná vůle! To, co však v tomto stavu, kdy jste z kola ven, vidíte, jsou srdce všech těch lidí tam uvnitř, která touží, která hledají, která chtějí být šťastná. Vidíte, že je to jejich přirozenost a podstata, jen jsou přes ně hozeny různé druhy ?plášťů?. Díky tomu pak můžete vidět i u sebe to, co vám třeba ještě brání, abyste byli tím, čím v danou chvíli jste.

Stále se snažíme manipulovat realitu, řízeně dělat to či ono, už i jen to, že se SNAŽÍM věnovat pozornost jen tomu, co do života chci je o velkém tlaku a nepřirozenosti.

Stále se bojíme vidět věci tak, jak jsou. Jakmile je někdo jasně pojmenuje, ?ukamenujeme ho?. V tom se v podstatě za celá staletí nic nezměnilo. Teď se to děje jen v krásně oděném, nablýskaném, spirituálním kabátku. O to těžší je to celé prohlédnout. Zvlášť pokud se to dotkne celé velké skupiny stoupenců a příznivců nějakého ?učení? ? stačí na to bohatě facebook nebo příznivci nějakého ?učitele?. Vzájemně se podpoří a atakují vás.

Když však zůstanete v této své síle a ve svém vnímání sebe sama, ve svém SRDCI ? opravdovosti, projde to kolem vás jako vánek. Někdy takový atak může být tak silný, že se vás přeci jen dotkne ? zahraje vám ještě na nějaké vaše zranění ? v mém případě třeba na střípky malosti ? zraněné ego J ? v tom případě to vnímám a prožívám, když už to tu JE. Prožívám i bolest, i nespravedlnost, kterou cítím, i nepochopení?. dovolím si to prožít a plně vnímat ? pak se něco stane? zmizí to a zůstane pochopení k těm, kteří takto reagovali. Vidím a cítím, jak se bojí, jak to otřásá s jejich jistotou a něčím, co dlouhá léta budovali ? není se vůbec čemu divit. Děkuji pak sobě a děkuji pak i těm všem zúčastněným, kteří mi NEVĚDOMĚ posvítili na bolavá místa.

Každý máme v tom jednom velkém společném příběhu ten svůj ?osobní?. Tak individuální a přitom tak jasně daný, celou existencí podporovaný a součástí všeho, co jest. Děláme psí kusy, abychom se dostali k tomu, co si přejeme. Stále se za něčím honíme a přitom stačí třeba taková životem naordinovaná samota, kde začínáte skutečně vidět a vnímat. Kde načerpáte a znovu se spojíte s tím, kdo jste. Odtud pak můžete být součástí toho velkého světa se vším, co na něm je a zároveň zůstat věrní sami sobě.

Nejednou vám začnou vstupovat do života ?noví? lidé, kteří jsou na stejné vlně, kteří cítí tento životní proud, kteří prohlédli ?hru velkého bratra?, a kteří už ji nepotřebují hrát. Kteří jednoduše jsou takoví, jací v danou chvíli jsou a nepotřebují své chování obhajovat, kteří se mohou smát a kteří se mohou i zlobit, kteří jednoduše pochopili, že MŮŽOU a že si to DOVOLILI. Je to ohromná úleva jednoduše existovat a nemuset stále číst mezi řádky, abychom se dobrali toho, co a jak vlastně druhý člověk sděluje. Cítím ohromnou vděčnost a lásku za každého takového člověka. Věřím, že moji podporu v hloubi duše cítíte, tak jako ji cítím já.

Zjistíte, že není opravdu co měnit, že není co vymýšlet, že není kam jít a co dosahovat. Vše už tu dávno JE. Pro vás tu už vše je a vždy bylo. Proud života přesně ví, co chce skrze vás v každou jednu chvíli projevit. Pak už jen se slzami dojetí dopisujete tento text, padáte na kolena a děkujete, že JSTE.

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org