Zachovejte si důvěru

Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí přátelé,

já jsem Jeshua, váš bratr. Stojím před vámi, nikoli nad vámi. Chci se dotknout vašeho srce, toho místa, kde cítíte, že víte. Žádám vás, abyste propustili svoji hlavu, své myšlenkové procesy a byli tu nyní přítomni ze svého srdce.

Činit tak již pro vás není přirozené, protože jste naučeni vnímat svět z perspektivy hlavy: analyzovat život, mentálně rozumět, být si naprosto jisti, než učiníte nějaká rozhodnutí či změny. Vnímejte na chvíli, kolik se toho odehrává prostřednictvím vaší hlavy, když jednáte a mluvíte s lidmi ve svém každodenním životě a práci. Představte si konkrétně, kolik energie krouží kolem vaší hlavy. Všimněte si, jak aktivní je vaše mysl ve vašem každodenním životě. Zdá se, že je toho tolik, co dělat, co zařídit, organizovat; tolik informací a podnětů, které vás bombardují tak, že je zkrátka nedokážete všechny vstřebat, a přesto se vaše hlava pokouší všechny tyto dojmy zvládnout.

Je tu však ještě jeden důvod, proč pro vás není tak spontánní dívat se a vnímat ze svého srdce. Srdce je hluboké; má emocionální hloubky a výšky, které v mnohých z vás vyvolávají obavy jako vlna, která vás žene, ale vy nevíte kam. Pocity jsou považovány za „děsivé“, což je přesvědčení, které jste zdědili ze své tradice.

V průběhu času se toho mnohé změnilo, stále tu však přetrvává strach ze skutečně hlubokých pocitů a emocí. Avšak pouze skrze hluboké pocity a emoce, můžete vstoupit do oblasti duše. Duše nemá pro hlavu žádné „zprávy“. Hlava a její myšlenky jsou nezbytné, jen když komunikujete s vnějším světem a je třeba něco udělat. Nicméně hlubší a zásadní rozhodnutí a volby se ve skutečnosti odehrávají v jiné dimenzi. Dimenze duše je přímo spojena s dimenzí pocitů, emocí a srdce.

Dostat se z hlavy však vyžaduje rozhodnutí a velké úsilí, neboť se jedná o kolektivní břemeno, které všichni nesete. Proto vás žádám, abyste obrátili svoji pozornost zcela vědomě do oblasti svého srdce – běžte ze své hlavy do svého srdce. Vnímejte proud světla, který je tu přítomný. Ať už to víte nebo ne, světlo tu je stále. Vaše duše je s vámi spojena stále, i přesto, že si tento fakt neuvědomujete, když jsou vaše myšlenky zaměstnány jinými věcmi. Vy si však můžete být tohoto spojení vědomi tím, že pravidelně obracíte svoji plnou pozornost do svého srdce a do celého svého těla. Vaše tělo je v přímém spojení s vašim emocionální pocitem pohody. Jak se skutečně cítíte? Ne, jak byste se měli cítit nebo jak si myslíte, že byste se měli cítit.

Tělo je spontánní a autentické. Vnímejte, jak se vaše tělo cítí ve své úplnosti. Je plné napětí? Pak toto napětí uvolněte. Pozorujte, zda se tento stres může z vašich svalů stáhnout. Spojte se se Zemí: cítící, milující Matkou, která vás podporuje. Ona nepřemýšlí, ale ví vše. Vnímejte její lásku k vám a vězte, že jste tu vítaní jako její děti. Vnímejte své nohy pevně na zemi. Nechejte energii Země proudit skrze vás, abyste se tak mohli ještě více uvolnit a cítili se vítaní dimenzí pocitů Země a své duše. Země a duše patří k sobě, v minulosti jste však byli přesvědčeni, že tomu tak není. Bylo vám řečeno, že Nebe a Země jsou oddělené; že Země je doménou nedokonalého: touhy, smyslnosti, hříchu; že Nebesa jsou tím vznešeným místem, kde převládá jen láska a moudrost. Tyto představy však nejsou jednoduše pravdivé; jsou to falešná, chybná přesvědčení.

Nebesa sahají k Zemi ve formě vaší duše, která se tu inkarnovala tím, že sestoupila do těla z masa a kostí – a vaše nebeská duše tak činila vědomě. Vaše duše tu není proto, aby tu činila nějaké pokání či byla výsledkem karmy, nebo aby překonala hřích. Vaše duše je zde, aby přinesla Zemi světlo tím, že spojuje Nebe se Zemí, a aby zažívala, jak krásná Země je: krásu rostlin, zvířat, lidí. Vše zde je plné života jako výsledek touhy po růstu a vyjádření, to vše však bylo vaší tradicí odsouzeno, což je velká tragédie. Když se vrátíte do svého srdce jako do svého středu, do centra svého bytí, znovu se spojujete Nebe se Zemí, duši se Zemí.

Když se inkarnujete, přirozená cesta duše může být vnímána jako cesta radosti, pozemské lásky, přirozeného sebe-vyjádření, spojení se všemi dalšími živoucími bytostmi na Zemi v jednom velkém tanci. To je radostné, vzrušující, tvořivé a inovativní. Celá tradice dusivých dogmat, pravidel a disciplíny je k životu nepřátelská; popírá samotné bytí Země a esenci vaší duše. Nechejte tuto tradici, aby byla věcí minulou. Stůjte ve své plné lidskosti a znovu následujte své srdce. Vnímejte, co se ve vašem srdci děje, právě tady – právě teď.

Představte si, že je ve vašem srdci tančící žena. Je poslem vaší duše. Dobře na ni pohlédněte – nemusíte ji vidět zcela jasně, spíše ji ciťte. Nechejte ji, ať k vám promlouvá. Nechejte ji říct vám, po čem touží, co by ráda dělala, co ji dává pocit radosti a lehkosti – radost je povolena a je dobrá. Inspirace vždy přichází s pocitem radosti a lehkosti a to jsou energie, které jsou v rozporu s nadměrným přemýšlením.

Nyní bych rád pověděl něco o „temné noci duše“. Duše se inkarnuje na Zemi a stává se vámi jako lidská bytost s jedním cílem: aby se manifestovala ve hmotě a tak sama sebe lépe poznala, aby se ze sebe těšila, rozvíjela a rostla. To je přirozený proud duše, její přirozené směřování. Ve vašem světě, ve společnosti, ve které žijete, však fungují protichůdné síly, takové, které narušují přirozený proud vaší duše. Vaše přirozené tendence – to, co chcete dělat, co cítíte jako správné – jsou narušeny brzy ve vašem dětství. Téměř každý člověk má narušený svůj přirozený smysl pro sebe sama a už nedokáže tak snadno rozpoznat pravdu svého srdce. Ačkoli nyní probíhá mnoho změn a otevírá se nové světlo, zároveň se musíte vypořádat s tíživým dědictvím z minulosti, a tak je v srdcích lidí stále mnoho strachu a smutku.

Mnoho z vás, ke kterým hovořím a kteří si mě váží, jste těmi, kteří vyslyšeli volání svého srdce. Ti, kteří jasně uvnitř sebe cítíte: „Chci to jinak; chci žít v souladu se svou pravdou; chci slyšet volání své duše a skutečně žít.“ Toto naléhání, toto uvědomění často začíná postupně díky něčemu, co jste si přečetli, nebo díky tomu, co vám někdo řekl, nebo je výsledkem působení někoho, kdo vás inspiruje. Jak se však tato uvědomění postupně zvyšuje, aktivují se protichůdné síly, neboť vy jste jako pozemská bytost vstřebali kolektivní energii minulosti a nemůže to ani být jinak. Skrze vaše rodiče, vaši rodinu, vaše vzdělání – celé kultury a jejího způsobu myšlení  – stojíte jednou nohou v těžké tísnivé tradici, která působí v rozporu s pravdou ve vašem srdci.

Jakmile začnete vytvářet místo ve svém životě pro rytmus svého srdce, hlas své duše, budete se muset setkat s protichůdnými silami, které vám praví: „Nedělej to, je to nebezpečné. Nemůžeš se zkrátka všemu vyhnout; nemůžeš jen následovat hlas svého cítění. Buď rozumný/á; musíš se víc přizpůsobit.“ Pochybnosti narůstají: strach z odmítnutí; strach z nedostatku peněz; strach, že budete směšní nebo vnímáni jako blázni. Všechny tyto strachy se do větší či menší míry objeví, když se sbližujete se svou duší, a tak se může odehrát „temná noc duše“. To, co se pak děje, je, že protichůdné síly – strachy, pochyby, osamělost – jsou tak silné, že světlo vaší duše, které vás nejprve povzbuzovalo, už nedokážete vidět nebo cítit.

Zároveň však nedokážete jít zpět ke starému způsobu, neboť víte, že tak nevzkvétáte, a toto vědění vás činí hluboce nešťastnými. Nemůžete se již vrátit do vztahů, které vám nepřináší radost. Nemůžete se již vrátit k práci, která vám nevyhovuje nebo k situaci či do životního stylu, kde vnitřně umíráte. Přesto se však nedokážete hnout kupředu kvůli strachům, které vás ovládají. Tohle je právě ten skutečný bod obratu směrem k transformaci a je tím, o čem tento přítomný život celý je.

To nové tu ještě není, aby se síla duše ve vašem životě jasně projevila, a tak klopýtáte, což může mít několik důvodů. Mohou existovat vnější události, které vás do této „země nikoho“, do tohoto vakua, dostanou, ale může to být i proces zevnitř. Nosíte v sobě mnoho pocitů a to nejen z tohoto života, ale také z jiných životů, které jste na Zemi vedli. Často máte „vnitřní náklad“, který chce být v tomto životě spatřen, aby mohl být uzdraven. Vězte, že v takové fázi krize, v „temné noci duše“, může na povrch vyplout mnohé.

Upřímně vás vyzývám, abyste připustili bolest, ztrátu nebo strach, který cítíte. Zůstaňte s tím a buďte si jistí, že je to průchod, nikoli konečný bod; že je tento proces nezbytný. Když se ocitnete v této temné fázi, když se všechny jistoty vypaří, zachovejte si důvěru. Ještě nejste připraveni a ještě nemůžete pochopit, proč a kam to vede. Dveře do duše jsou pootevřené, nejsou však ještě zcela otevřené. Žádám vás, abyste se i navzdory tomu spolehli na samotné světlo života. Vesmír, kosmos je milující celek; nechce vás trestat nebo vám ublížit. Trest ani bolest nepřinášejí sami o sobě žádný užitek. Bolest vzniká, utrpení vzniká, protože nedůvěřujete v lepší budoucnost, ve světlo, které vás vede a chce zářit.

Často na minulost pohlížíte s touhou, a když jste zoufalí, chcete se vrátit k jistotám, které jste kdysi měli a které tu však už nejsou. Jste skutečně na cestě k něčemu novému, co ještě neznáte a nepoznáváte. Vaše duše vás láká, vaše srdce vám dává najevo, že je dobré jít cestou nového. Když se však musíte vypořádat s protichůdnými silami, může to být i velmi ochromující a děsivé.

Žádám vás, abyste nyní pozvali své vnitřní dítě, aby k vám přišlo, aby k vám přišla ta část, která představuje spontánnost a instinktivnost. Je to ta nejzranitelnější část vás. Je to v mnoha ohledech dítě, neboť je bezbranné a neschopné se o sebe ve světě postarat. Je stále malé, přesto je v něm zároveň ohromná síla, protože zůstává blízko své duši jako nově narozené dítě, které je blízko říše, z které přišlo. Pozvěte toto dítě, aby s vámi vstoupilo do vašeho srdce.

Pohlédněte na toto vnitřní dítě před sebou. Vnímejte sami sebe jako toto dítě nebo jakýmkoli jiným obrazem, který k vám přijde. Zjistěte, zda se toto dítě něčeho bojí, nebo potřebuje útěchu. Pamatujte na to, že když chcete vyzkoušet něco nového, pokud skutečně chcete ve svém životě změnu, činí vás to zranitelnými velmi lidským způsobem. A velmi lidské je, že se nechcete vzdát toho, co vám dává pocit bezpečí. To dítě ve vás se může cítit odsunuté či zmatené, a tak k němu natáhněte ruku. Vnímejte tu ohromnou sílu, která ve vás přebývá. Vy jste schopni pokračovat na cestě své duše, svého „já“ s pozemskými zkušenostmi, které jste získali. Toto dítě Země je schopné následovat svou duši.

A pokud cítíte, že toto spojení se svou duší, se zdrojem moudrosti ve vašem životě, uniká, vyzvěte pak svou sílu, to čím skutečně jste. Důvěřujte si a odevzdejte se silám Země a vesmíru. I když máte pocit, že jste „slepí“ a nedokážete vidět cestu před sebou, držte se své vnitřní sebejistoty. Nepouštějte se do své hlavy, protože odtud řešení nepřijdou. Myšlenky často vytváří více strachu, a proto nalezněte toto klidné místo uvnitř svého srdce.

Nakonec vás všechny zde žádám, abyste byli jen přítomní v oblasti svého srdce a v tichosti. Pak pociťte, že jsme ve společném poli. Ve svém srdci víte, že jste spojeni se všemi ostatními srdci a že tu neexistuje žádná oddělenost. Hlava odděluje, ale srdce spojuje. Vnímejte toto pole bílého a léčivého světla, které nás spojuje. Buďte utěšeni a viděni: jste děti Vesmíru. Je vám velkoryse dáno být sami sebou, rozvíjet se a vychutnávat si plně. Mějte radost z toho kým jste!

Děkuji vám za vaši pozornost.

© Pamela Kribbe, www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková, www.jeshua.cz